12 C 44/2023-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost žalobkyni zaplatit částku 7 860 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je oprávněným poskytovatelem spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] na základě jeho žádosti ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, který byl splatný původně dne [datum]. Žalovaný využil svého práva prodloužit splatnost, přičemž splatnost nastala ke dni [datum]. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit žalobci sjednaný poplatek. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný provedl ověřovací platbu ve výši 1 Kč, přičemž žalovaný s žalobkyní uzavřel v minulosti více úvěrových smluv, které řádně splatil. Žalovaný do dnešního dne úhradu úvěru ničeho neuhradil. Žalobkyně zaslala 2 upomínky k úhradě. S tímto vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání – administrativní zátěž, poštovné, doručení k přepravci apod. Za toto žalobkyně požaduje sjednané poplatky ve výši 450 Kč, respektive 650 Kč. V důsledku toho, že žalovaný na upomínky nereagoval, byla žalobkyně povinna předat pohledávku inkasnímu řízení, přičemž dle sjednané smlouvy byl dohodnut poplatek ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni za poskytnutí úvěru sjednaný poplatek. Žalobkyně uvádí, že je sjednaný poplatek vždy výhradně jednorázový a za žádných okolností dále neroste. Žalobkyně též účtovala žalovanému smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, to vše v souladu s § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Výše tak činí 1 800 Kč. Dlužník se zavázal vrátit úvěr společně s poplatkem ve výši 1 488 Kč. Žalobkyně žádá částku 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, dále s úrokem 39 % ročně z pohledávky 6 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 15 % ročně z pohledávky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu znějícího na jméno žalovaného, včetně jeho dalších identifikačních údajů. 6. Z výpisu účtu žalobkyně vyplývá, že ke dni [datum] proběhla ověřovací platba ve výši 1 Kč, název protiúčtu zní na jméno žalovaného. 7. Z dalšího výpisu účtu žalobkyně vyplývá, že dne [datum] byla provedena změna na účtu žalobkyně, a to v podobě výdeje částky 6 000 Kč, důvod platby je zde uvedeno jako„ Simple půjčka splatnost [datum]“. 8. Z listiny označené jako Předsmluvní informace je zřejmé, že žalovaný byl poučen o jednotlivých aspektech úvěrové smlouvy, přičemž v daném případě se jednalo o dobu spotřebitelského úvěru na 30 dní, celková výše spotřebitelského úvěru 6 000 Kč, celková částka, kterou je třeba zaplatit 7 680 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 39 % ročně a RPSN činila 1916 %. 9. Vlastní smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky podepsána ke dni [datum] (elektronicky). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, úrok byl sjednán ve výši 39 % ročně, jednorázový poplatek ve výši 1 480 Kč, RPSN ve výši 1 916 Kč. Rovněž byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, maximálně do výše 50 % jistiny. Dále ve smlouvě byly sjednány jednotlivé poplatky ve výši 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč jako účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky. 10. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti žadatele je zřejmé, že žalovaným byl v době uzavření smlouvy zaměstnán u [právnická osoba] EU s příjmem 34 586 Kč, k čemuž dokládal výpisu z účtu a výplatní pásku. Byly posouzeny jednotlivé příjmy a výdaje, včetně skutečnosti, že byla ověřena totožnost, jednalo se o opakovanou smlouvu. 11. K tomu byly předložené výplatní pásky žalovaného za červen a červenec 2022 a stejně tak výpisy z centrální evidence exekucí. 12. Upomínka k úhradě dluhu žalovanému byla zaslána dne [datum], byla požadovaná částka 8 130 Kč, a to do [datum] Poslední upomínka před předáním k vymáhání byla žalovanému odeslána [datum], požadovaná částka činila 13 700 Kč. Dále byla zaslána tzv. poslední výzva před žalobou ze dne [datum], požadovaná částka 15 200 Kč. 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že tyto smlouva není platná, a to z níže uvedených důvodů. 16. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou jako„ poplatek“, soud dospěl k závěru, že označený„ poplatek“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit i z výše RPSN, která byla pro tyto půjčky vyjádřena ve výši 1 916 %. Přepočet úroků činí cca 336 % ročně. Soud je tedy toho názoru, že smlouva byla sjednána nemravně a je tedy z tohoto důvodu neplatná. 17. Soud tak věc posuzoval z hlediska, zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil tím, že na základě neplatné smlouvy o zápůjčce přijal finanční prostředky, které mu nenáleží. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný neuhradil ničeho a žalobkyni tak náleží bezdůvodné obohacení ve výši 6 000 Kč. 18. Soud jen korigoval nárok žalobkyně ohledně úroků z prodlení, když žalobkyně neprokázala (ani netvrdila) dřívější výzvu k vrácení částky. První doložená výzva požadovala vrácení do [datum], od následujícího dne je žalovaný v prodlení. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť při kapitalizaci požadovaného plnění to byl žalovaný, kdo měl ve věci větší úspěch. Nicméně ten neprokázal, že by mu vznikly v souvislosti s řízením účelně vynaložené náklady.