12 C 70/2023-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 12 688,89 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] pro hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a v inkasním poplatku. Celkově se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 27 888 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit danou částku ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaný však částku nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil částku ve výši 11 000 Kč, přičemž původním věřitelem byla tato částka alokována na jistinu úvěru ve výši 5 608,68 Kč a na příslušenství pohledávky ve výši 5 391,32 Kč. Žalovaný dle žalobkyně se dostal do prodlení s úhradou částky 16 888 Kč. Splatnost nastala ke dni poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení a dále i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dne [datum] byla původním věřitelem a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě této smlouvy pak došlo k uzavření dílčí Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 29 136,32 Kč. Žalobkyně v rámci soudního řízení požaduje uhrazení nesplacené jistiny 9 391,32 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 566,64 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4 450,90 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 844,11 Kč a nesplacený inkasní poplatek 1 635,03 Kč. Dále za žalovaným vznáší žalobkyně náklady za odchozí dopis 39 Kč. Na smluvní pokutě žádá žalobkyně částku ve výši 3 277,57 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyslovil tento soud svou místní nepříslušnost a věc byla postoupena k Okresnímu soudu Plzeň-město. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Dne [datum] byla žalovaným a původním věřitelem uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] to na částku 15 000 Kč Náklady spotřebitelského úvěru 12 888 Kč. Uváděný úrok ve výši 15 %, RPSN 272,44 %. 6. Stejné informace obsahuje taktéž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 7. Dopisem označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne [datum] byl žalovaný mj. vyzván k uhrazení částky 29 136,32 Kč, a to novému věřiteli – žalobkyni. Dle podacího listu byl dopis odeslán dne [datum]. 8. Z výzev ze dne [datum] (žalobkyně), ze dne [datum] a [datum] (právní zástupce žalobkyně), je zřejmé, že žalovaný byl opakovaně vyzván k uhrazení dluhu před podáním žaloby. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že tyto smlouva není platná, a to z níže uvedených důvodů. 12. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě vždy jako„ náklady úvěru“, soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označené„ náklady“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit i z výše RPSN, která byla pro půjčku vyjádřena ve výši 272,44 %. Přepočet úroků činí cca 73,65 % ročně. Soud je tedy toho názoru, že smlouva byla sjednána nemravně a je tedy z tohoto důvodu neplatná. 13. Soud tak věc posuzoval z hlediska, zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil tím, že na základě neplatné smlouvy o zápůjčce přijal finanční prostředky, které mu nenáleží. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil celkově částku 11 000 Kč. V daném případě tedy žalobkyni přiznal částku odpovídající rozdílu mezi neprávem obdrženou částkou (15 000 Kč) a již uhrazenou částkou (11 000 Kč). Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu zamítl. 14. Soud jen korigoval nárok žalobkyně ohledně úroků z prodlení, když žalobkyně neprokázala (ani netvrdila) dřívější výzvu k vrácení částky. První výzvou bylo tedy oznámení o postoupení pohledávky, kdy toto bylo reálně odesláno dne [datum]. Při běžném třídenním doručení se tak dopis dostal do sféry žalovaného ke dni [datum]. V rámci výzvy byla stanovena lhůta 10 dní. Úroky z prodlení byly stanovy po marném uplynutí této lhůty, tj. od [datum]. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, byť ve věci byl převážně úspěšný žalovaný. Ten však zůstal zcela pasivním a neprokázal, že by mu v souvislosti s řízením vznikly náklady.