13 C 187/2023-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 128,48 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o účtu č., na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Nedílnou součástí Smlouvy i Smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního (záporného) zůstatku na běžném účtu, byl sjednán do limitu ve výši 15.000,00 Kč. Žalovaný byl zároveň dle smlouvy o úvěru povinen platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení ČS (ke dni vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 11,75 % ročně) a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem ČS, jež byly v souladu se smlouvou o úvěru započítávány do výše kontokorentu. Dle podmínek smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany právního předchůdce žalobkyně žalovaným vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení smlouvy o úvěru, a proto právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činí, úrok z úvěru 45,19 Kč, úrok z prodlení 97,45 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši v souladu s platným oznámením právního předchůdce žalobkyně, tj. ve výši 11,75 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši v souladu s platným oznámením. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne [datum] a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k [datum], celkem 5.860,48 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 5.128,48 Kč, úroku z úvěru do [datum] do dne postoupení pohledávky ve výši 352,79 Kč, úroku z prodlení do [datum] do dne postoupení pohledávky ve výši 379,21 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobci i nadále úročena úrokem z kontokorentu ve výši 11,75 % ročně a úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne [datum]. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od [datum], do dne postoupení pohledávky, tj. do [datum], nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho stejně jako za období od postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby odeslanou doporučeně dne [datum], ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. 2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci. 4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a z.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do limitu ve výši 15.000,00 Kč Tyto skutečnosti byly prokázány rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne [datum] a smlouvou o účtu ze dne [datum]. Výše dlužné částky pak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného, ze kterého je rovněž ke dni [datum] patrný převod pohledávky na evidenční účet, a výpisem, který zachycuje obraty na účtu po převedení na evidenční účet. Soud tak má výši nároku uplatněného žalobou za prokázanou a žalovaný pro svou pasivitu v řízení nenamítal, že by na dluh bylo dále plněno. 5. Protože byla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., nemohl se soud zabývat otázkou její neplatnosti z důvodu případného porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně prověřit náležitým způsobem úvěruschopnost žalovaného, protože neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru zakotvené v § 9 odst. 1 větě poslední, z.č. 145/2010 Sb. nabytím účinnosti občanského zákoníku je neplatností relativní a žalovaný se neplatnosti této smlouvy nedovolal. 6. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni a o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalovanému doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaný reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení. 7. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby v celém jejím rozsahu. Ve výroku rozsudku soud přičetl k jistině dluhu ve výši 5 128,48 Kč část úrokového příslušenství, která byla v žalobním petitu vyčíslena konkrétní částkou. Úrok z jistiny pak je uplatněn žalobkyní ve výši nepřekračující limity stanovené zákonem, zejména § 122 odst. 4, z.č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou věc co se týče výše úroku dopadá, protože se žalovaný dostal do prodlení až za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonů právní služby po 1 500 Kč (tj. 4 500 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 134 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 6 934 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.