13 C 328/2023-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 264 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnutý spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, a to do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII smlouvy mimo jiné sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení smlouvy a sankce, jak jsou ve všeobecných podmínkách žalobkyně a sazebníku stanoveny. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 smlouvy a čl. 2 sazebníku. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby, v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 sazebníku, a to službu“ [anonymizována dvě slova] za poplatek ve výši 110 Kč, službu [anonymizováno] za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Žalobkyně dále v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6 všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná tak má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobci nesplacenou pohledávku ve výši 15 184 Kč skládající se z jistiny ve výši 12 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, poplatky za doplňkové služby ve výši 304 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje nárok v souladu s čl. 6 VOP a čl. 3 sazebníku požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru až do zaplacení. Žalobkyně tento nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni splatnosti, který nastal dne [datum]. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku jistiny úvěru v každém kalendářním dni v určeném 90 denním období od [datum] do [datum] v celkové výši 1 080 Kč. 2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci. 4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč Tyto skutečnosti byly prokázány smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], potvrzením [obec] spořitelny ze dne [datum], kterým bylo prokázáno připsání částky odpovídající sjednané výši úvěru na účet žalovaného. Soud tak má výši nároku uplatněného žalobou za prokázanou a žalovaný pro svou pasivitu v řízení nenamítal, že by na dluh bylo cokoli plněno. 5. Soud dále zkoumal, zda žalovaná splnila řádně povinnost uloženou jí § 86, z.č. 257/2016 Sb. a posoudila úvěruchopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni, což vyplývá z listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech. Žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s pak požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. [anonymizováno] – [anonymizována čtyři slova], která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence [anonymizováno] – [anonymizována čtyři slova] (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne [datum] o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015 [číslo], kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 12 260 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Soud má za to, že žalobkyně splnila požadavky kladené na poskytovatele spotřebitelského úvěru zákonem. 6. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby v celém jejím rozsahu. Smluvní pokuta uplatněná žalobkyní je pak je uplatněna ve výši nepřekračující limity stanovené zákonem, zejména § 122 odst. 4, z.č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou věc co se týče výše smluvní pokuty dopadá. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, tří úkonů právní služby po 1 780 Kč (tj. 5 340 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 310,40 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 8 350,40 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.