13 C 59/2023-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 598 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno] o objemu válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum], tedy po dobu 134 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 6 298 Kč, když denní sazba příspěvku činí 47 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí 134 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 300 Kč, a to za výzvu k uhrazení příspěvku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou ze dne [datum], přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta 60 dnů, tedy lhůta delší, než jakou zákon v ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. vyžaduje, pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula. Proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 6 598 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z kupní smlouvy [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době (od [datum] do [datum]) vlastníkem a provozovatelem shora specifikovaného vozidla. V registru motorových vozidel je sice jako provozovatel a vlastník vozidla evidován [jméno] [příjmení], ale z kupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že tato osoba prodala žalovanému předmětné vozidlo a pouze nebyl proveden zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla v registru motorových vozidel. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 5330/2015 ze dne 20.9.2017 není registr vozidel veřejným seznamem ve smyslu § 1109, občanského zákoníku a na údaje v něm uvedené se nevztahuje princip materiální publicity. Žalobkyně pak prokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 6 298 Kč. Zároveň k úhradě stanovila lhůtu v trvání 60 dnů, tedy lhůtu delší, než jakou jí ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. ukládá. K úhradě shora uvedené částky pak žalovaného opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 6 298 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.