14 C 118/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 190 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 22. 7. 2020 v době kolem 13:30 hodin v [obec], [ulice a číslo] fyzicky napadl [jméno] [příjmení], narozeného 21. 3. 1959, pojištěnce [anonymizována tři slova], přičemž mu způsobil poškození zdraví, v důsledku kterého žalobkyně zaplatila náklady zdravotní péče ve výši 6 190 Kč a vznikla jí tak majetková újma. Zavinění žalovaného je dokumentováno sdělením správního orgánu Statutární město Plzeň, městský obvod [obec a číslo], komise pro projednávání přestupků č. j. RP 245/21 ze dne 14. 9. 2021. Výsledkem řízení o přestupku bylo uznán žalovaného odpovědným za předmětné protiprávní jednání. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vzniklé škody, žalovaný však neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin (sdělení o výsledku správního řízení, zprávy Policie ČR ze dne 14. 6. 2021, výzva k úhradě nákladů léčení ze dne 17. 9. 2021, doručenky České pošty, vyčíslení nákladů léčebné péče z 27. 1. 2021) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, což však neučinil. 5. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů nehrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je v přímém fondu zdravotní pojišťovny. 6. Soud po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako škůdce vlastním protiprávním jednání porušujícím zákon, které dosáhlo intenzity přestupku, způsobil škodu na zdraví třetí osoby, která vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním poškozeného. Poškozený byl v důsledku napadení ošetřen a žalobkyně jako zdravotní pojišťovna poškozeného povolaná dle zákona č. 48/1997 Sb. k vyhrazení poskytnuté lékařské péče zaplatila celkem částku 6 190 Kč zdravotnickým zařízením a má tak nárok na regres dle § 55 odst. 1 shora uvedeného zákona ve spojení s § 2920 občanského zákoníku vůči žalovanému, který svým zaviněným protiprávním jednáním způsobil zranění poškozeného jako pojištěnce žalobkyně. Odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu tak vyplývá rovněž z ustanovení § 2910 občanského zákoníku. Soud z uvedených důvodů žalobě zcela vyhověl. Tím, že žalovaný neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení, pročež soud přiznal žalobkyni též nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. 7. Výrok o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, pročež jí soud přiznal náhradu nákladů řízení 1 200 Kč, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. 8. O lhůtách ke splnění povinností byla žalovanému stanovena běžná třídenní lhůta jdoucí od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.