14 C 19/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne 2. 1. 2012 s žalovanou [příjmení] smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení, v nichž si účastníci sjednali podmínky, za které budou mezi žalobkyní a žalovanou uzavírány konkrétní smlouvy o výpůjčce, tj. smlouvy, kterou vznikne žalované právo na bezplatné užívání výčepního zařízení s příslušenstvím ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně s žalovanou pak uzavřela na základě shora uvedené Rámcové smlouvy realizační smlouvu o výpůjčce, kdy dokladem o uzavření konkrétní smlouvy o výpůjčce je dodací list (výdejová karta výčepního zařízení) [číslo]. Předmět výpůjčky včetně hodnoty jeho jednotlivých komponentů jsou specifikovány v uvedené výdejové kartě. Dle článku 4 odst. 4.6 Rámcové smlouvy o výpůjčce je pak žalovaná povinna vrátit žalobkyni předmět výpůjčky ve stavu odpovídajícím době užívání předmětu výpůjčky, a zároveň podle článku 4 odst. 4.7 předmětné smlouvy, je-li žalovaná s vrácením předmětu výpůjčky v prodlení delším než 30 dnů, je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí tvořících konkrétní předmět výpůjčky, s jejichž vrácením je žalovaná v prodlení, přičemž hodnotou těchto komponentů se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na dodacím listě, ve kterém je předmět výpůjčky blíže specifikován. Smluvní pokuta je splatná marným uplynutím lhůty dle předchozí věty, přičemž nárok na náhradu škody tímto ujednáním není nijak dotčen. Žalobkyně dne 25. 4. 2022 zaslala žalované písemnou výpověď Rámcové smlouvy, ve které současně vyzvala žalovanou k vrácení předmětu výpůjčky. Zároveň byla žalovaná upozorněna na možný vznik nároku na smluvní pokutu v případě nevrácení předmětu výpůjčky. Jelikož žalovaná předmět výpůjčky ve sjednané lhůtě nevrátila, vyzvala žalobkyně žalovanou dne 26. 8. 2022 k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 36 399 Kč odpovídající hodnotě nevráceného předmětu výpůjčky specifikované v dodacím listě. Zároveň připojila i daňový doklad [číslo] znějící na tutéž částku se splatností dne 12. 9. 2022. Žalovaná i přes odeslanou předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 36 399 Kč dosud nic nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 o.s.ř. a následující do datové schránky. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobkyní. 4. Z listinných důkazů založených ve spise má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z Rámcové smlouvy o výpůjčce výčepního zařízení má soud za prokázané, že tato smlouva byla mezi stranami uzavřena dne 2. 1. 2012. V této souvislosti soud odkazuje na znění článku 4.6 a 4.7 tak, jak jsou specifikovány v žalobě. Z výdejové karty výčepního zařízení [číslo] soud zjistil zapůjčení jednotlivých komponentů. Z dopisu žalobkyně ze dne 25. 4. 2022 bylo dále zjištěno, že žalobkyně vypověděla Rámcovou smlouvu ze dne 2. 1. 2012 a současně vyzvala žalovanou k vrácení předmětu výpůjčky. V průběhu řízení pak nebylo ze strany žalované tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná vrátila žalobkyni výčepní zařízení a komponenty, anebo že by žalobkyni dlužnou částku uhradila, případně že by k zániku pohledávky žalobkyně došlo na základě jiné skutečnosti. 5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Právní vztah mezi účastníky se řídí ustanoveními smlouvy o výpůjčce dle ustanovení § 659 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a podléhá režimu tohoto zákona a režimu obchodního zákoníku podle ustanovení § 261 odst. 6 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy o výpůjčce uzavřené mezi účastníky řádně splnila. Následně pak žalobkyně smlouvu platně vypověděla a žalované tak vznikla povinnost k vrácení předmětu výpůjčky ve lhůtě 30 dnů, což však neučinila. S ohledem na uvedené skutečnosti má žalovaná povinnost ve smyslu ustanovení § 544 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu odpovídající ceně výčepního zařízení, která je určena ve výdejové kartě, jež je nedílnou součástí předmětné smlouvy. S ohledem na shora uvedené tak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 36 399 Kč a dále i částku 1 200 Kč odpovídající nákladům, které souvisí s vymáháním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně též právo na zaplacení úroku z prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní ve smyslu ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř.. Žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 820 Kč ze tří úkonů právní služby po 500 Kč (tj. 1 500 Kč) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 504 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 4 724 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní ve smyslu ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.