14 C 255/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 195 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný založila se společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) smluvní vztah s číslem případu [číslo]. Žalovaný vykonával zprostředkovatelskou činnost podle zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech s tím, že žalovaný se zavázal vyvíjet činnost spočívající ve vyhledávání zájemců o uzavření smluv o finančních produktech, resp. zájemce o jejich změnu či zrušení. Po uzavření takovýchto smluv měl žalovaný poskytovat klientům servis spojený s jednotlivými smlouvami. Žalovanému vznikl nárok na provizi za předpokladu, že nenastanou skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi nebo její části, přičemž provize byly žalovanému vypláceny zálohově dopředu. Žalovaná částka je tvořena nárokem žalobkyně na zpětnou úhradu vyplacených provizí, výše provizí přitom vyplývá z jednotlivých uzavřených smluv o finančním produktu specifikovaných v žalobě. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co mu byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání, soud postupoval dle ust. § 115a o.s.ř. s tím, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k tomuto nevyjádřil. Soud tedy jeho souhlas předpokládal podle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 15. 6. 2017 smlouva o obchodním zastoupení a o pomoci při správě (ve znění dodatků ze dne 2. 3. 2018 a 1. 9. 2018) s tím, že podle čl. III. odst. 1 měl žalovaný vyhledat zájemce o pojištění a další finanční služby a činit kroky směřující ke sjednání pojistné smlouvy či smlouvy o finančních službách. Podle dle čl. VI. odst. 1 písm. h) náleželo žalovanému coby zprostředkovateli právo obdržet odměnu za uvedenou činnost, a to v souladu s obchodními podmínkami [právnická osoba] Distribuce. Podle čl. VIII. odst. 1 náležela žalovanému provize za zprostředkování obchodů dle smlouvy, dle odstavce 3 téhož ustanovení měla tato provize být vyplácena žalovanému převodem na účet. Z výzvy k plnění ze dne 12. 5. 2023 je zřejmé, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanému o zaplacení dlužné částky 17 195 Kč z titulu vratky provizí ze smluvního vztahu s žalobkyní. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval opak. 4. Podle § 2483 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“) smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným, nebo ujednání obchodu jménem zastoupeného na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu. 5. Podle § 2499 odst. 1 o. z. nebyla-li výše provize ujednána, má obchodní zástupce právo na provizi ve výši odpovídající zvyklostem v místě jeho činnosti, vzhledem k druhu zboží nebo služeb, které jsou předmětem obchodů. Nejsou-li takové zvyklosti, má obchodní zástupce právo na provizi v rozumné výši zohledňující podstatné okolnosti uskutečněného jednání. 6. Podle § 2507 o. z. je-li zřejmé, že obchod mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněn, právo na provizi nevzniká; to neplatí, nesplní-li se obchod na z důvodu na straně zastoupeného. 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prováděl pro žalobkyni zprostředkování obchodů spojených s uzavíráním smluv a vedení smluv o pojištění či jiných finančních produktech. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení části vyplacených provizí a dalších úhrad, které za něj žalobkyně učinila. Žalovaný však dosud částku ve výši 17 195 Kč neuhradil. Tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, se dostal do prodlení, pročež soud shledal důvodným též požadavek žalobkyně ohledně zákonného úroku z prodlení. Zároveň soud vyhověl žalobkyni i ohledně požadavku na zaplacení částky 1 200 Kč představující příslušenství v podobě náhrady paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši v souladu s § 3 téhož nařízení vlády, neboť se v dané věci jednalo o závazkový vztah mezi podnikateli. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 9. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.