14 C 26/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela coby pojistitel se žalovanou jako pojistníkem pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění od 20. 3. 2020. Předmětem pojištění bylo vozidlo [značka automobilu] [registrační značka]. Za dobu trvání smlouvy (od 20. 3. 2020 do 6. 9. 2022) předepsala žalobkyně žalované na pojistném částku 2 677 Kč, z níž žalovaná uhradila částku 1 439 Kč. Pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného ke dni 7. 9. 2022. Žalovaná je povinna uhradit dlužné pojistné za dobu trvání pojištění, tj. za období od 20. 3. 2020 do 6. 9. 2022 částku ve výši 1 238 Kč. Žalobkyně vedle dlužné částky požadovala také zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty v oznámení o zániku pojistného. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku ze dne 15. 9. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy její souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 4. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému sjednání pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla (povinné ručení) [značka automobilu], [registrační značka], číslo [anonymizována dvě slova], [příjmení] vozidla [anonymizováno], přičemž roční pojistné bylo sjednáno ve výši 5 756 Kč. Čtvrtletní pojistné činil 1 439 Kč a bylo splatné vždy do 20. dne příslušného kalendářního čtvrtletí počínaje dnem 20. 3. 2022. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 20. 6. 2022, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě. Ke dni 7. 9. 2022 došlo k zániku pojištění ve smyslu ustanovením § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., a to z důvodu neplacení pojistného. V souladu s ustanovením § 13 zákona č. 168/1999 Sb. má žalovaná povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za dobu trvání pojištění, tj. za období od 20. 6. 2022 do 6. 9. 2022 v celkové výši 1 238 Kč. Jelikož žalovaná pojistné v souladu s pojistnou smlouvou řádně nehradila, dostala se do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a je povinna podle ust. § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení, jehož výše je určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů, které v tomto řízení účelně vynaložila. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak činí náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní částku 1 489 Kč, a proto v této výši byly žalobkyni přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. O lhůtách ke splnění veškerých povinností žalované z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil ji jako zákonnou třídenní, když neshledal důvod pro stanovení lhůty delší.