14 C 75/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 30 441 Kč s příslušenstvím. Žalobou uplatnila celkem 4 jednotlivé nároky a odůvodnila ji následovně. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaná je vlastníkem přípojného vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] s nejvyšší povolenou hmotností nad 10 000 kg, přičemž toto vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 10. 1. 2019 do 6. 2. 2019 (nárok 1), tedy po dobu 28 dnů uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky odpovídající denní sazbě ve výši 70 Kč za celkem 28 dní. Žalobkyně tedy uplatnila nárok na částku 1 960 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatňováním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně dále zjistila (nárok 2), že žalovaná je vlastníkem přípojného vozidla s nejvyšší povolenou hmotností nad 10 000 kg, [registrační značka], [VIN kód], toto vozidlo bylo vedeno v příslušném registru vozidel jako nepojištěné, a to v období od 10. 1. 2019 do 15. 3. 2019, tj. po dobu 65 dní. Žalovaná byla proto vyzvána k úhradě zákonného příspěvku za 65 dní po 70 Kč, tj. celkem k úhradě příspěvku částky 4 550 Kč a rovněž poplatku 300 Kč za mimosoudní vymáhání příspěvku. Nárok 3 žaloby odůvodnila žalobkyně tím, že zjistila, že žalovaná je evidována coby vlastník nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, [registrační značka], [VIN kód], toto vozidlo však nemělo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti, a to v období od 10. 1. 2019 do 15. 3. 2019. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku ve výši denní sazby 261 Kč za celkem 65 dní bez povinného pojištění, tj. celkem k úhradě částky 16 965 Kč a poplatku za mimosoudní vymáhání příspěvku 300 Kč. Nárok 4 žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná je vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] s objemem válců motoru nad 2 500 cm3, přičemž toto vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 26. 4. 2019 do 26. 6. 2019, tedy po dobu 62 dnů uzavřené povinné ručení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky odpovídající denní sazbě ve výši 93 Kč za celkem 62 dní. Žalobkyně tedy uplatnila nárok na částku 5 766 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatňováním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná i přes odeslané předžalobní výzvy ze strany zástupkyně žalobkyně celkový dluh ve výši 30 441 Kč dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z jednotlivých výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 23. 10. 2019 (nárok 1), 31. 10. 2019 (nárok 2), 31 10. 2019 (nárok 3), a 18. 3. 2020 (nárok 4), a zprávy [stát. instituce] ze dne 14. 3. 2023 vyplývá, že žalovaná je vedena v registru silničních vozidel jako provozovatel výše specifikovaných vozidel, a to v jednotlivých obdobích, která žalobkyně specifikovala v žalobě. Žalobkyně žalované zaslala upomínky k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ČKP, a to dne 9. 1. 2020, 2x 15. 1. 2020, 20. 2. 2020, 2x 28. 2. 2020, 16. 7. 2020 a 27. 8. 2020, a to v sazbách uvedených v odstavci prvním odůvodnění. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak. 4. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 5. Podle § 4 shora uvedeného zákona, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). (3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6). 6. Podle § 2 odst. 1 písm. q) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg ve výši 261 Kč. 7. Podle § 2 odst. 1 písm. v) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro přípojné vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností nad 10 000 kg ve výši 70 Kč. 8. Podle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců nad 2 500 cm3 včetně ve výši 93 Kč. 9. Podle § 2a téže vyhlášky výše nákladů [obec] [anonymizováno] pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 10. V dané věci má soud za zjištěné, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná byla provozovatelem výše v odůvodnění specifikovaných vozidel, a to v obdobích uvedených v odstavci 1. tohoto rozsudku. Soud má proto za prokázané, že v uvedených obdobích nebyla vozidla žalované řádně pojištěna, pročež s ohledem na ustanovení § 4 zák. č. 168/1999 Sb. vznikl žalobkyni nárok na zaplacení tzv. příspěvku ve výši určené vyhl. č. 205/1999 Sb. dle konkrétního druhu vozidla. Žalobkyně doložila výzvy k zaplacení dlužných částek, které adresovala žalované ve smyslu ustanovení § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. Po uplynutí 60 dnů ode dne doručení takových výzev se jednotlivé závazky žalované staly splatnými, jejich neuhrazením se pak žalovaná dostala do prodlení ohledně částek odpovídajícím jednotlivým příspěvkům. Žalobkyni tedy vznikl též nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním příspěvků ve výši 4 x 300 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ohledně zákonného příspěvku. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř. (předžalobní upomínka). Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 3 396 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 218 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 500 Kč, celkem 1 500 Kč podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem 1 800 Kč Náklady jsou dále zvyšovány o náhradu DPH ve výši 21 % počítané ze součtu odměny advokáta a paušálních náhrad, tedy o částku 3 396 Kč. 12. Lhůty ke splnění povinností dle výroku I. a II. rozsudku soud určil v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem, jako běžné třídenní.