17 C 136/2023-64 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 89 236 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr 76 000 Kč, která se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokovou sazbou 166,91 % ročně, a to v 24 měsíčních splátkách po 7 537 Kč. Žalovaná přestala úvěr splácet a zaplatila pouze celkem 19 574 Kč. Žalobkyni tak vzniklo v souladu s článkem 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátek [číslo] právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za prodlení s úhradou téže splátky. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 89 236 Kč, což odpovídá dlužné nové jistině, dále požaduje zaplatit smluvní pokutu 998 Kč a náklady spojené s prodlením žalované ve výši 400 Kč v souladu s článkem 6.2 smlouvy, smluvní pokutu 0,1 % z nové jistiny v souladu s článkem 6.5 smlouvy, zákonný úrok z prodlení a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,3 % ročně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. K se jednání nedostavila. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná dne [datum] podepsala návrh na uzavření smlouvy o úvěru (čl. 26 a násl.), který dne [datum] žalobkyní schválen (čl. 32), a žalované dne [datum] i úvěr vyplacen na její účet (čl. 17). Strany se ve smlouvě o úvěru dohodly na tom, že žalované bude poskytnut úvěr ve výši 76 000 Kč, žalovaná ve lhůtě 24 měsíců zaplatí na úvěr celkem 180 888 Kč ve 24 splátkách po 7 537 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 166,91 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky byla povinna žalovaná uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. V případě prodlení s úhradou zesplatněného úvěru byla žalovaná povinna platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru, která měla být tvořena dosud nesplacenou jistinou a dosud nesplacenými úroky. Strany se dohodly i na paušální náhradě nákladů spojených s prodlením klienta v částce 200 Kč za prodlení s každou splátkou. Podle karty klienta žalovaná uhradila od [datum] do [datum] částku 19 574 Kč. Dopisy ze dne [datum] a [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných splátek a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem z [datum] bylo oznámeno žalované zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila celkem 93 736 Kč. Podle systému časových řad [příjmení] dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v červenci 2017 při spotřebě v rozmezí od 1 roku do 5 let včetně 8,92 % ročně. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 56 426 Kč. Soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož tato smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům. Žalovaná, která vystupovala jako spotřebitel, podepsala smlouvu, u níž sjednaná výše úroku a utvrzení v podobě sjednaných smluvních pokut a dohodnuté poplatky v souhrnu tvoří zřejmou nerovnováhu k tíži žalované, která byla při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004, příp. 33 Odo 234/2005, a přihlédl k tomu, že sjednaný úrok téměř devatenáctinásobně převyšuje průměrné úrokové sazby v rozhodné době, což ve spojení s ujednáním o poplatcích a smluvních pokutách, které byly sjednány na samé hranici přípustnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, lze považovat za jednání neplatné ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 76 000 Kč, a dále ji vyzvala, aby dlužnou částku vrátila, bylo žalobě vyhověno v té části, která odpovídá nevrácené žalované jistině. Na straně žalované totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržela plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně doložila soudu výzvu ze dne [datum], neprokázala však, kdy byla výzva žalované doručena, proto soud vycházel z ustanovení § 573 OZ, dle něhož byla výzva doručena třetí pracovní den, tj. [datum]. Prodlení žalované proto nastalo dne [datum], od tohoto dne tedy byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení úroku, poplatků či smluvní pokuty. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 6. Jelikož procesní neúspěch žalobkyně byl větší než jeho úspěch a žalované náklady řízení nevznikly, bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o nich rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.