17 C 341/2021-137 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 234 825,54 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 3. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 289 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně a souvisejícími poplatky, a to formou 84 měsíčních splátek po 4 782,82 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více než dvou splátek, přičemž žalobkyni uhradil celkem částku 106 706,02 Kč, žalobkyně dne 19. 4. 2019 od smlouvy odstoupila a celý úvěr ke dni 19. 6. 2019 zesplatnila. Dluh žalovaného se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši 234 575,54 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 36 882 Kč, poplatků za upomínání ve výši 250 Kč a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z nezaplacené jistiny a poplatků od zesplatnění do zaplacení. Po zesplatnění žalovaný již nic neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 3. 2017 smlouvu o hotovostním úvěru, kterou se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 289 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut téhož dne na jeho běžný účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně formou 84 anuitních splátek po 4 782,82 Kč, přičemž poslední měla být splatná 17. 3. 2024. Strany se také dohodly v souladu s podmínkami pro poskytování hotovostních úvěru na poplatku 50 Kč za zaslání 1. a 2. upomínky a 150 Kč za zaslání každé další upomínky dle Sazebníku bankovních poplatků, přičemž žalobkyně žalovaného celkem třikrát upomenula. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes upomínky dlužné splátky neuhradil, žalobkyně od smlouvy v dopise ze dne 19. 4. 2019 v souladu s bodem 6.1.3 obchodních podmínek a bodem 7.2 smlouvy s okamžitou platností odstoupila. Dle historie úvěru zaplatil žalovaný 106 706,02 Kč, kdy tato částka byla započtena částečně na jistinu a částečně na smluvní úrok, dluží tak žalobkyni na jistině částku 234 575,54 Kč, na smluvním úroku 36 882 Kč a na poplatcích 250 Kč. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle 2399 odst. 1 OZ, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících OZ. Žalobkyně poskytla úvěr na účet žalovaného, nicméně žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v rozporu s § 2399 odst. 1 OZ nevrátil, přestal řádně splácet úvěr, čímž porušil smlouvu a vznikla mu tak povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně dlužných poplatků a sjednaného úroku poté, co žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 9 260 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva) v souladu s § 7, 11 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek ve výši 6 022,80 Kč a zaplaceným soudním poplatkem 9 394 Kč, celkem 44 096,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.