17 C 360/2022-68 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 279,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela [datum] smlouvu k službě [anonymizováno] účet, na základě níž byl žalovanému zřízen nákupní účet a limit odložených plateb činil 20 000 Kč. Žalovaný mohl čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání úvěrového limitu tyto prostředky. Dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o splátkovém limitu a poskytl prostřednictvím odložené platby úvěry ve výši 4 504 Kč, 11 052 Kč, 10 044 Kč, 7 999 Kč a 8 559 Kč. Žalobce tak poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou a jednotlivé splátky se žalovaný zavázal splatit s úrokovými sazbami v rozmezí od 33,5 % 43,7 %, a to vždy ve 12 splátkách. Žalovaný využil pro období od [datum] do [datum] služeb v celkové výši 28 730 Kč a vzal na vědomí, že v případě prodlení má žalobce nárok na úhradu poplatku z prodlení, a to pro případ prodlení do 5 dnů ve výši 150 Kč, do 10 dnů ve výši 250 Kč, do 15 dnů ve výši 350 Kč, do 20 dnů ve výši 450 Kč, do 25 dnů ve výši 550 Kč a v případě prodlení do 30 dnů a více po splatnosti 650 Kč plus 10 % z celkového vyúčtování. Žalobce proto požaduje na poplatcích celkem částku 3 524 Kč. Žalovaný zaplatil na vymáhanou část 3 975,03 Kč a žalovaná částka tak činí 28 279,04 Kč. 2. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Strany uzavřely [datum] smlouvu o službě [anonymizováno] účet s úvěrovým rámcem do 20 000 Kč. Jednalo se o úvěrovou smlouvu, na základě níž se žalobce zavázal žalovanému poskytnout prostředky do smluveného limitu a žalovaný se zavázal vrátit ve smluvených splátkách vždy ke každému realizovanému čerpání. Úvěrový limit byl následně smlouvou ze [datum] navýšen na 40 000 Kč. Strany uzavřely přílohu ke smlouvě [datum], na základě níž žalovaný čerpal 10 044 Kč a zavázal se vrátit jistinu plus úrok 1 850,76 Kč, [datum] žalovaný čerpal 11 052 Kč a zavázal se vrátit tyto prostředky s úrokem 2 219,04 Kč, [datum] žalovaný čerpal 7 999 Kč a zavázal se tuto částku vrátit s úrokem 1 668,92 Kč, [datum] žalovaný čerpal 4 504 Kč a zavázal se tuto částku vrátit s úrokem 1 196, 60 Kč a [datum] žalovaný čerpal 8 559 Kč a zavázal se tuto částku vrátit s úrokem 1 904,52 Kč. Všechny splátkové kalendáře byly uzavřeny na 12 měsíců. Z vyučtování za srpen 2021 vyplývá, že žalovaný zaplatil 3 965,03 Kč. Žalovanému byla [datum] zaslána předžalobní upomínka. 3. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěrovou schopnost žalovaného, nenavrhla k tomu však žádné důkazy. Byla proto soudem poučena, že je zapotřebí, aby toto své tvrzení prokázala, jinak se vystavuje nebezpečí částečného neúspěchu ve sporu. Po té byla dále poučena o tom, že ke dni uzavření smlouvy byla proti žalovanému minimálně u tohoto soudu vedena exekuce sp. zn. 75 EXE 2152/2018 a 74 EXE 454/2023 a 74 EXE 149/2021. Ve všech třech případech byl žalovaný v prodlení se splácením svých závazků vzniklých před uzavřením smlouvy. Žalobkyně proto byla vyzvána, aby prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V reakci na to žalobkyně částečně vzala žalobu zpět. Domáhala se tak pouze vrácení již nesplacené jistiny a příslušenství. Řízení bylo proto výrokem I. částečně zastaveno. 4. Po právním zhodnocení má soud za to, že žaloba je důvodná. Soud dospěl k závěru, že strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva tedy nebyla uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla peněžní prostředky a sdělila mu, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny. Na straně žalovaného tedy došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit. Vrátit bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. V případě plného úspěchu by náklady řízení tak byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, odměnou za jeden úkon za 2 260 Kč (účast na jednání v souladu s § 7 advokátního tarifu) a jedním režijní paušálem za tentýž úkon v částce 300 Kč v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % ze všech zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 132 Kč, celkem 5 681,60 Kč. Po zohlednění míry a neúspěchu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 69 %, tedy ve výši 3 920,30 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.