17 C 405/2022-24 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 511 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný napadl poškozeného [jméno] [příjmení] a způsobil mu tržnou ránu v délce 5 cm, která si vyžádala lékařské ošetření ve Fakultní nemocnici [obec] [anonymizováno]. Žalobkyni vznikly náklady léčení poškozeného v celkové částce 5 511 Kč. Žalovaný byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 1 T 136/2021 ze dne 30. 11. 2021 uznán vinným ze spáchání pokusu přečinu ublížení na zdraví a rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož věc bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, přičemž účastníci řízení na výzvu soudu nevyjádřili svůj nesouhlas s tímto postupem, čímž se jejich souhlas podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 3 Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný způsobil poškozenému [jméno] [příjmení] tržnou ránu na hlavě v délce 5 cm z nutností lékařského ošetření, za což byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 1 T 136/2021 pravomocně odsouzen. Žalobkyně vynaložila za léčbu poškozeného, který byl jejím pojištěncem, žalovanou částku a vyzvala žalovaného k její úhradě. 4 Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 55, odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění vůči žalovanému, právo na úhradu nákladů, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl a uložil založenému tuto částku žalobkyni zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 zařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovanému byla určena obecná třídenní lhůta k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 5 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (sepis žaloby a výzva k plnění) podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 3 téže vyhlášky po 300 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 6 Žalobkyně se domáhala náhrady paušálních nákladů za studium dokumentace ve výši 300 Kč s odkazem na § 1 odst. 3 shora zmíněné vyhlášky i za studium dokumentace. Byť výčet úkonů, za něž náleží náhrada v § 1 odst. 3 vyhlášky je pouze demonstrativní, nelez studium dokumentace považovat za samostatný úkon, za nějž by náležela odměna. Sepis žaloby (event. výzvy k plnění), za nějž náhrada náleží, totiž subsumuje i studium podkladů (srov. s koncepcí úkonů právní služby advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a nejde o samostatný úkon hodný odměny.