17 C 51/2023-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 11 512,85 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, v jejímž rámci si strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto účtu, kdy žalovanému bylo povoleno čerpat prostředky na běžném účtu do povoleného debetu v poskytnutém limitu. Žalovaný přečerpal prostředky na běžném účtu do nepovoleného debetu, který řádně neuhradil, ač k tomu byl právním předchůdcem žalobkyně vyzván. [příjmení] proto využila svého oprávnění ze smlouvy a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 10 612,85 Kč převedla dne [datum] na zvláštní účet pohledávek. Po převedení debetního zůstatku banka umožnila žalovanému jeho splácení ve splátkách. Dlužná částka však nebyla řádně a včas splácena, proto byla dne [datum] celá dlužná částka zesplatněna. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni. Dluh žalovaného sestává z částky 10 612,85 Kč, představující dlužnou jistinu, z poplatků a smluvní pokuty ve výši 900 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 047,13 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 87,60 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. [právnická osoba], a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se banka zavázala pro žalovaného vést účet, s tím, že dle dispozic ke smlouvě byl žalovaný oprávněn čerpat povolený debet do výše 20 000 Kč. Dopisem ze dne [datum] banka prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 612,85 Kč, úroku ve výši 1 047,13 Kč, úroku z prodlení ve výši 87,60 Kč a smluvní pokuty představující náklady na upomínání ve výši 900 Kč, celkem částky 12 647,58 Kč. Jak vyplývá z úrokového lístku, debetní zůstatek na účtu je úročen sazbou 30 % ročně. Podle výpisu banky při zesplatnění činil dluh žalovaného ke dni [datum] částku 12 647,58 Kč. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 4. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (ObchZ), smlouvu o běžném účtu se zavazuje banka zřídit do určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Podle § 497 ObchZ Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle shora uvedeného § 708 odst. 1 ObchZ. Právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky z účtu do záporné hodnoty a čerpat tak poskytnutý úvěr. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v rozporu s § 497 ObchZ nevrátil. Jelikož žalovaný svou povinnost ze smlouvy nesplnil, soud žalobě vyhověl a uložil mu dlužnou částku včetně příslušenství zaplatit, a to ve standardní třídenní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to včetně příslušenství v souladu s § 1970 OZ ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, jež odůvodňuje užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tyto 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, celkem 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.