20 C 353/2022-74 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 8. 7. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 571,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 4. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 5 704,33 Kč a smluvní úrok 592,08 Kč se splatností do v e12 měsíčních splátkách. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru nesplnil, když na svůj dluh uhradil pouze 2 550 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 27. 10. 2021. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 13 698,58 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 7 574,23 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 735,72 Kč, smluvního úroku 406,48 Kč, smluvní pokuty 471,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 111,39 Kč a nákladů na vymáhání 399 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil dále 8 000 Kč Poslední splátku uhradil dne 16. 5. 2022. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. <i>3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.</i> 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný a společnost [právnická osoba] dne 4. 10. 2019 ve smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] projevili vůli zavázat se, na straně společnosti [právnická osoba] poskytnout žalovanému částku 9 000 Kč a na straně žalovaného tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za to poplatek ve výši 5 704,33 Kč a úrok 12% ročně se splatností do 7. 10. 2020. K tomu si strany sjednaly smluvní pokutu v neprospěch žalovaného ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaný v prodlení pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru a úroků. [právnická osoba] poskytla žalované úvěr ve výši 9 000 Kč dne 7. 10. 2019. Žalovaný uhradil podle nesporných tvrzení žalobkyně celkem částku 10 550 Kč. Pohledávka společnosti [právnická osoba] vůči žalovanému byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni. Změna v osobně věřitele byla žalovanému oznámena dopisem společnosti [právnická osoba] ze dne 27. 10. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení úvěru dopisem ze dne 27. 10. 2021 odeslaného dne 29. 10. 2021 žalovanému. <i>5. Dle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>7. Ust. § 6 a § 8 o. z. stanoví, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, a zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> 10. Projevy vůle společnosti [právnická osoba] a žalovaného směřovaly k uzavření úvěrové smlouvy podle § 2395 a následující o. z., neboť společnost [právnická osoba] se chtěla jako úvěrující zavázat, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se chtěl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatek za poskytnutí úvěru. V souzeném případě je však úvěrová smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z., k níž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. Současně s tím si chtěly strany ujednat smluvní pokutu podle § 2048 o. z., přičemž ujednání o ní je z důvodu své akcesority k úvěrové smlouvě rovněž neplatné. Žalovaný se chtěl zavázat zaplatit úroky ve výši 12 % ročně a k tomu navíc poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 704,33 Kč. Podle soudu je i tento poplatek považován za úplatu za poskytnutí úvěru totožného charakteru jako úrok. Takto vysoký úrok je však ve svém součtu úrok nepřiměřený, neboť dosahuje výše cca 75,38 % ročně, tudíž jej soud hodnotí jako nemravný. Soud si je při svém závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy vědom principu obsahové oddělitelnosti té části smlouvy o úvěru, která se týká úroků, nicméně § 577 o. z. na souzenou věc nedopadá, neboť jednak nezákonnost se netýká pouze množstevního rozsahu, a jednak toto ustanovení není možné použít v situaci, kdy je v úvěrové smlouvě založená celková nerovnováha smluvních stran ve spotřebitelském vztahu i v jiných ohledech, než pouze v úrocích, přičemž v souzeném případě je tato nerovnováha umocněna ujednáním o smluvní pokutě Co se týká postoupení pohledávky, smlouvu o postoupení pohledávky mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní soud podřadil pod § 1879 o. z. a § 1887 o. z., neboť společnost [právnická osoba] se zavázala postoupit smlouvou žalovanou pohledávku (jako jednu ze souborů pohledávek) žalobkyní a na to i v souladu s § 1880 odst. 1 o. z. nabyla. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Z toho důvodu měla žalobkyně právo na vrácení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. ve spojení s § 2993 věty první o. z., neboť žalovaný nabyl majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto měla právo na vrácení toho, co její právní předchůdkyně plnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 27. 10. 2021 odeslaným dne 29. 10. 2019, který dle domněnky uvedené v § 573 o. z. došel žalovanému dne 3. 11. 2019, a tudíž měl žalovaný do 13. 11. 2019 ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. svůj dluh splnit. Do 16. 5. 2022 však žalovaný žalobkyni a jejímu právnímu předchůdci uhradil celkem částku 10 550 Kč, tedy více, než kolik činilo jeho bezdůvodné obohacení i s úrokem z prodlení. Z uvedeného důvodu soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítnul. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl procesní úspěch, žádné náklady mu ale nevznikly, soud mu právo na náhradu nákladů řízení odpovídající jeho procesnímu úspěchu nepřiznal.