21 C 1/2023-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 247,90 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně provozuje poptávkový systém na webové adrese [webová adresa], jehož cílem je zprostředkování kontaktů mezi podnikateli nabízející své služby či zboží a jejich zákazníky. Nabízející subjekty si musí u žalobce zakoupit kredity, které jim umožní získat kontakt na poptávajícího a nabídnout mu své služby či zboží. Žalovaný se na uvedené webové stránce registroval, vyjádřil souhlas s obchodními podmínkami a dne [datum] si žalovaný prostřednictvím zákaznické telefonní linky žalobce objednal kredity, které mu umožňují získat přístup ke kontaktním údajům poptávajících na serveru žalobkyně. Objednané kredity byly následně žalovanému k dispozici na jeho webovém účtu, který mu byl po registraci zřízen. Žalovaný si dále objednal službu paušální poptávky, která mu umožňuje přístup k paušálním poptávkám bez použití kreditů. Poskytnutím kreditů v hodnotě 3 000 Kč bez DPH a zřízením služby paušální poptávky v hodnotě 2 990 Kč bez DPH žalobkyně objednávku žalovaného přijala a následně mu na emailovou adresu zaslala zálohou fakturu [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 7 247,90 Kč včetně DPH, splatnou dne [datum]. Žalovaný ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně na tuto fakturu ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto řízení nevyjádřil, a soud proto jeho souhlas předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř., věc projednal a rozhodl na základě žalobkyní předložených důkazů. 4. Z těchto pak byl následující skutkový stav: Ze záznamu telefonní hovoru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný si u žalobkyně objednal 100 kreditů umožňující získat kontakty na poptávající na webových stránkách žalobkyně v hodnotě 3 000 Kč bez DPH a dále paušální přístup ke kontaktům poptávajících v hodnotě 2 990 Kč bez DPH. Ze zálohové faktury [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně za poskytnuté služby téhož dne vyúčtovala žalovanému částku 7 247,90 Kč včetně DPH s tím, že faktura byla splatná dne [datum]. Ze záznamu o zobrazení kontaktu poptávek má potom soud za prokázané, že žalovanému byly služby žalobkyně poskytnuty a že tyto využil, když z uvedeného dokumentu vyplývá, že žalovaný si zobrazil v období od [datum] do [datum] celkem 6 poptávek v rámci paušálního režimu a 2 poptávky v kreditním režimu. Z výzvy k úhradě ze dne [datum], včetně podacího archu ze dne [datum], bylo prokázáno, že žalovaný byl ze strany zástupce žalobkyně vyzván k úhradě svého dluhu. Z tvrzení žalobkyně, za situace kdy žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že na uvedenou pohledávku nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. 5. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Dle § 516 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 8. Dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 9. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti na základě telefonické objednávky uzavřel s žalobkyní nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, která nese znaky smlouvy o zprostředkování, která spočívala v závazku žalobkyně poskytnout žalovanému přístup k databázi poptávajících na jejích webových stránkách, a to prostřednictvím systému kreditů (ve vztahu k určitým oborům podnikatelské činnosti žalovaného) nebo paušálně. O vůli žalovaného tuto smlouvu uzavřít přitom nelze pochybovat, když ze záznamu telefonního hovoru je zcela zřetelné, že žalovaný si po učinění konkrétní nabídky ze strany operátorky zvolil služby v hodnotě 5 990 Kč bez DPH, uvedl své identifikační údaje coby podnikatele, kontaktní údaje a za účelem následné úhrady těchto služeb uvedl svojí fakturační adresu. Žalovanému byly služby žalobkyně prokazatelně poskytnuty, a tento je využil, nicméně za ně neuhradil sjednanou cenu. Soud proto uložil žalovanému uhradit žalobkyni cenu objednaných služeb ve výši 7 247,9 Kč vč. DPH. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti uvedené ve faktuře, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě vyhověl i co do částky 1 200 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť v projednávané věci se jedná o závazek mezi podnikateli, na který se tudíž uplatní výše citované ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 7 247,9 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. 11. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.