21 C 236/2023-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně nájemní smlouvu k bytové jednotce [číslo] situované v budově [adresa] na adrese [adresa žalované] (dále jen bytová jednotka či byt), přičemž se zavázala hradit měsíční nájemné ve výši 12 500 Kč. Žalovaná nezaplatila nájemné za měsíc leden [rok] a únor [rok], a to ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřili, soud proto jejich souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, věc projednal a rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 4. Z těchto pak byl zjištěn skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalovanou v pozici nájemce a [jméno] [příjmení] v pozici pronajímatele, přičemž předmětem nájmu byla předmětná bytová jednotka. Z bodu 6. této smlouvy bylo zjištěno, že nájemné bylo sjednáno ve výši 12 500 Kč a toto mělo být placeno vždy nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který bylo placeno. Z kupní smlouvy [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že vlastnické právo k bytové jednotce bylo z [jméno] [příjmení] převedeno na žalobkyni. Uvedené dále prokazuje výpis z katastru nemovitostí z [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě svého dluhu. 5. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Dle § 2221 odst. 1 občanského zákoníku změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka. 7. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná se na základě nájemní smlouvy zavázala hradit nájemné ve výši 12 500 Kč měsíčně, přičemž tuto svou povinnost řádně neplnila, když neuhradila nájemné za měsíce leden a únor [rok]. Bylo případně na žalované, aby tvrdila opak, nicméně tato zůstala v řízení zcela pasivní a na svojí obranu ničeho neuváděla. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že původní pronajímatel, [jméno] [příjmení], předmětnou bytovou jednotku prodala žalobkyni, neboť na tuto přešla práva a povinnosti z již uzavřené nájemní smlouvy a je tak osobou aktivně legitimovanou pro podání žaloby. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit dlužné nájemné spolu s úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná neuhradila nájemné v dohodnuté době splatnosti. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 441,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, návrh ve věci samé) a z částky 1 050 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 150 Kč ve výši 1 291,50 Kč. 10. O lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.