21 C 379/2022-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 364 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 554 Kč v 52 týdenních splátkách po 377 Kč. Žalovaný následně uhradil na pohledávku celkem částku 3 800 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když neplnil předepsané splátky, a proto právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na úhradu jistiny ve výši 7 116,38, poplatku ve výši 8 247,62Kč (po započtení žalovaným uhrazené částky 3 800 Kč), příslušenství z jistiny a to zákonného úroku a dále smluvního úroku ve výši 56% a smluvní pokuty, jenž je požadována v kapitalizované podobě ve výši 5 000 Kč. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyn0 žalobkyně poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 10 000 Kč, kterou převzal žalovaný v den uzavření smlouvy a zavázal se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek za spotřebitelský úvěr ve výši 9 554 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 56 % ročně a stanovena RPSN ve výši 263,12 %. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy). Žalovaný byl o změnách v osobě věřitele písemně informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], dle podacího archu byla tato listina předána k poštovní přepravě dne [datum]. V rámci předžalobní upomínky ze dne [datum] byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne [datum], doklad o odeslání z téhož dne). Z karty plateb, z tvrzení žalobkyně a za situace, kdy žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 3 800 Kč. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 s 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru (nikoliv smlouvu o zápůjčce, jak ji v žalobě označuje žalobkyně, neboť pojmový znakem smlouvy o úvěru je úrok, coby forma úplaty) za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč uhradit dále částku ve výši 9 554 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na dvě části (úrok, částka za zpracování spotřebitelského úvěru a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobce je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku se žalovaným smlouvu uzavřel. Poplatek tak svým charakterem představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobce, když ve smlouvě uvedl úrokovou sazbu ve výši 56 % ročně, která by sama o sobě, založila rozpor s dobrými mravy. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 95,54 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností do 1 roku do 5 let včetně v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2020 činila cca 17 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 8. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 o. z. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný dosud uhradil částku 3 800 Kč. Ze shora uvedených důvodů mu tak soud uložil, aby bezdůvodné obohacení ve výši 6 200 Kč (10 000 Kč – 3 800 Kč) uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže v souladu s žalobním návrhem k datu splatnosti, obsaženého v oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne [datum], když dle toho měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky do deseti dnů. Jelikož tak neučinil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout (tedy ve vztahu k požadované smluvní pokutě a smluvnímu úroku z prodlení). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný (vycházeje přitom z žalované jistiny a požadovaného kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí), nicméně tomuto v řízení žádné náklady nevznikly 10. Lhůtu k plnění potom soud uložil v obecně třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.