24 C 331/2020-115 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 28 600 Kč s příslušenstvím a částky 19 305 Kč představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) smlouvu o úvěru č. 7 2017, dle které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem, poplatkem za vyhotovení a správu účtu, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti, to vše v 13 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný svůj závazek z výše uvedené smlouvy nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení, za což po něm žalobkyně požaduje v souladu se smlouvou úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, tedy částku 19 305 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne [datum] postoupena z původního věřitele (společnosti [právnická osoba], resp. společnosti [právnická osoba]) na společnost [právnická osoba], která ji následně smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně k dobrovolné úhradě svého dluhu, nicméně bezvýsledně. 2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila podáním ze dne [datum] žalobu o tvrzení, že žalovaný v průběhu smluvního vztahu neuhradil ničeho. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru po lhůtě splatnosti ve výši 20 000 Kč, neuhrazeného poplatku za správu úvěru, který žalobkyně uplatňuje ve výši 2 744 Kč, neuhrazeného inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek, který žalobkyně uplatňuje ve výši 2 368 Kč a neuhrazeného úrok z úvěru za dobu od [datum] do [datum] z částky 20 000 Kč ve výši 3 488 Kč. Žalobkyně současně v podání ze dne [datum] navrhla změnu žaloby tak, že po žalovaném dále požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 25,85 % ročně z uplatňované jistiny úvěru v částce 20 000 Kč, a to ode dne [datum] do zaplacení. O tomto návrhu rozhodl zdejší soud usnesením ze dne 8. 12. 2020, č. j. [číslo jednací] tak, že změnu žaloby připustil. 3. Usnesením Okresního soudu [okres] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení podle § 109 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) přerušeno z důvodu probíhajícího řízení o omezení svéprávnosti žalovaného, které bylo skončeno usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a soud proto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl o pokračování v řízení. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud ve věci konal dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila podáním ze dne [datum], ve kterém současně uvedla, že souhlasí s rozhodnutím věci v nepřítomnosti žalobce a na podané žalobě v celém rozsahu trvá. Jelikož soud shledal naplnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., projednal věc v nepřítomnosti účastníků řízení, když přitom vycházel z obsahu spisu a z listinných důkazů předložených žalobkyní, neboť žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní. 6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. 7 2017 ze dne [datum], žádosti o poskytnutí spotřebitelském úvěru ze dne [datum], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru č. 7 2017 soud zjistil, že se jejím uzavřením právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti, který měl žalovaný splatit formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 2 600 Kč spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek v celkové výši 3 800 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z dokumentu s názvem„ CREDIT SCORING“, finanční analýzy, čestného prohlášení, kupní smlouvy ze dne [datum], výplatní pásky, mzdového výměru, pracovní smlouvy a kopií složenek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému zaplacení dlužné částky. Postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni má soud za prokázané z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, skutečnost, že byl žalovaný o změnách v osobě věřitele informován, byla prokázána oznámením právního předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne [datum] a následně oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejímž odesílatelem byla společnost [právnická osoba] (přechodný věřitel). 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Dle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 10. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 11. Soud po zhodnocení dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně a zaplatit poplatky v celkové výši 9 000 Kč (800 Kč + 4 400 Kč + 3 800 Kč). Ujednání o úrocích nicméně soud shledal jako absolutně neplatné pro jeho rozpor s dobrými mravy. Poskytovatel úvěru se sice ve smlouvě snažil navodit domnění, že úroková sazba činí toliko 25,85 % ročně, nicméně soud je toho názoru, že za úrok je v daném případě třeba považovat i jednorázové poplatky v souhrnné výši 9 000 Kč, neboť tyto zcela zjevně nepředstavují platbu za službu a slouží toliko k zastírání jejich reálného účelu, jímž je generování zisku poskytovatele úvěru, resp. žalobkyně, aniž by docházelo k jakémukoliv faktickému protiplnění. Poplatek za poskytnutí úvěru a poplatek za správu úvěru je úrokem již ze své podstaty, hotovostní výběr splátek je poskytovatelem úvěru předpokládaný způsob splácení úvěru, aniž by smlouva (formulářového charakteru) nabízela žalovanému zvolit si jiný způsob splácení a tedy vyhnout se placení poplatku za tuto„ službu“. V součtu tak smluvní úrok při přepočtu na roční sazbu činí 81,23 %. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že žalobkyně v žalobě nepožadovala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a zbylé poplatky požadovala v redukované výši. Ačkoliv tedy soud hodnotil ujednání o smluvních úrocích jako zcela neplatné, má v souladu s judikaturou vyšších soudů (viz. např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2021, č. j. 64 Co 203/2021-79 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2029/2018) za to, že toto nezpůsobuje neplatnost dané úvěrové smlouvy jako celku, neboť toto ujednání je od zbytku smlouvy oddělitelné. V daném případě má tedy žalobkyně kromě práva na vrácení poskytnuté jistiny úvěru právo rovněž na úrok určený dle výše citovaného ustanovení § 1802 občanského zákoníku, tj. ve výši úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytovaly banky v době uzavření smlouvy. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou přitom vyplývá, že tato výše činila v roce 2017 8,95 % ročně. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úrok ve výši 8,95 % ročně z částky 20 000 Kč, jdoucí od [datum] do [datum] (tj. do dne splatnosti úvěru), který v kapitalizované podobě činí částku 1 939 Kč, v rozsahu, v němž uplatněný nárok na úhradu úroku a poplatků převyšuje tuto částku, nezbylo soudu než žalobu zamítnout. 12. Soud žalobu částečně zamítl i co do částky 9 305 Kč, představující část uplatněné smluvní pokuty za prodlení žalovaného. Z povahy smlouvy je zřejmé, že žalovaný v rámci smluvního vz