25 C 5/2023-65 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit jí částku 273 350,64 Kč spolu s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 270 850,64 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 250,72 Kč, úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 270 850,64 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 349,69 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaní uzavřeli s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka poskytla žalovaným úvěr ve výši 378 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků, s nimiž se žalovaní seznámili. Žalovaní se zavázali splácet čerpaný úvěr v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 484 Kč, které zahrnovaly rovněž splátku úroku z úvěru ve výši 6,90 %. Dále se zavázali hradit pojištění schopnosti splácet ve výši 561 Kč měsíčně. Žalovaní však svým závazkům nedostáli a úvěr řádně a včas nespláceli, proto původní věřitel zesplatnil celý zbytek úvěru. Po zesplatnění pohledávky žalovaní neuhradili ničeho. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. 2. Žalovaní se ve věci nevyjádřili. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. 3. Protože se druhé žalované, která nemá na území ČR zapsán trvalý ani přechodný pobyt, nepodařilo zjistit její aktuální bydliště, soud postupoval v souladu s § 29 odst. 3 o.s.ř. a usnesením ze dne [datum] jí ustanovil opatrovníka, s nímž bylo pokračováno v řízení. 4. Opatrovnice druhé žalované uvedla, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, nemá možnost oponovat žalobě a navrhovat důkazy. Z opatrnosti nicméně uplatnila námitku promlčení a navrhla, aby soud přiznal náklady řízení pouze ve výši zaplaceného soudního poplatku. 5. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaní uzavřeli s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovaným úvěr ve výši 378 000 Kč Součástí smlouvy bylo i ujednání o pojištění schopnosti splácet úvěr. Nedílnou součást smlouvy tvořily také úvěrové podmínky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků, s nimiž se žalovaní, jak podpisem smlouvy potvrdili, seznámili. Žalovaní se zavázali jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 6,9 % ročně a s poplatkem za pojištění hradit formou 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 8 045 Kč, splatných k 12. dni běžného měsíce, počínaje dnem [datum] (návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum] a akceptace návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum]). Dopisem ze dne [datum] původní věřitel prohlásil nesplacenou část úvěru za splatnou ke dni [datum] z důvodu dlouhodobému neplnění předepsaných splátek a vyzval žalované k úhradě dluhu, jehož výši v dopise vyčíslil na 279 665,46 Kč (označený dopis). Daná výše dluhu žalovaných vyplývá z výpisu transakční historie. Pohledávka za žalovanými byla ze strany původního věřitele postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne [datum] byla tato skutečnost oznámena žalovaným (zmíněný dopis včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byli žalovaní vyzváni dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaní svůj závazek vůči žalobkyni splnili. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení pohledávky žalobkyně, jež byla namítnuta opatrovnicí druhé žalované. Dle § 629 odst. 1 o.z. trvá promlčecí lhůta tři roky. Dle ust. § 623 o.z. při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Pro běh promlčecí lhůty není rozhodný den uzavření úvěrové smlouvy, nýbrž den, kdy nastala splatnost jednotlivých splátek. Splatnost první splátky nastávala dne [datum], další splátek vždy do 12. dne dalších následujících měsíců. Co se týká splátek, jež do zesplatnění (tj. dne [datum]) nenabyly splatnosti, prohlášením původního věřitele k tomu došlo zmíněným dnem. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne [datum], nemohlo dojít k promlčení ani první splátky (natož splátek následujících), neboť promlčecí doba by u ní uplynula až dnem [datum]. Soud z rozebraných důvodů proto uzavřel, že pohledávka žalobkyně promlčena není a nadále se zabýval její důvodností. 9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi původním věřitelem a žalovanými byla platně uzavřena podle ust. § 2395 a násl. o.z. smlouva o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když žalovaným poskytl peněžní prostředky. Žalovaní však svoji povinnost ze smlouvy porušili, když řádně a včas nehradili smluvené splátky úvěru, čímž se dostali do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně pak v souladu se smluvními podmínkami nesplacenou část úvěru zesplatnil. Žalovaní ohledně svého závazku neuvedli žádná skutková tvrzení, vznik ani výši nesporovali. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní žalobkyni zaplatili dlužnou částku v celkové výši 273 350,64 Kč. Povinnost žalovaných vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ust. § 2395 o.z. ve spojení s § 2399 o.z. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výše uvedené výši, sestávající z jistiny dluhu ve výši 270 850,64 Kč a poplatků v částce 2 500 Kč, které soud posoudil dle § 2048 a násl. o.z., a dále úrok ve výši 6,9 % ročně z nárokované jistiny dluhu, vyplývající z ujednání stran ve smlouvě ve spojení s úrokovým lístkem původního věřitele. Protože se žalovaní dostali do prodlení s úhradou svých závazků, má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. Jelikož se v předmětné smlouvě zavázali oba žalovaní, jsou v souladu s ust. § 1872 odst. 1 o.z. povinni dlužnou částku plnit společně a nerozdílně. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 10 935 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ust. § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k úhradě) á 9 420 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT. Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 5 134,50 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 40 520 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. I v tomto případě jsou žalovaní zavázáni k plnění společnému a nerozdílnému (§ 1872 odst. 1 o.z.). Pro úplnost soud uvádí, že neshledal důvod k přiznání nákladů řízení pouze ve výši soudního poplatku, tak jak navrhla bez dalšího odůvodnění opatrovnice druhé žalované.