28 C 103/2023-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 5 967 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne 27. 12. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] distančně prostřednictvím elektronických prostředků, kdy na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její účet peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč s tím, že v čl. 4 smlouvy bylo sjednáno, že žalovaná je povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Ve smlouvě dále bylo sjednáno, že žalovaná je povinna zaplatit z dlužné částky úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně s tím, že v případě, že se stane celý dluh splatným, je povinna žalovaná uhradit úrok z peněžních prostředků ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně. Jeho celková výše je tvořena součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisu k revolvingovému úvěru činí 5 407 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě, že je žalovaná v prodlení se splácením dluhu či jeho části, je povinna hradit náklady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, kdy u žalobkyně uplatnila účelně vynaložené náklady ve výši 121 Kč měsíčně mimosoudní vymáhání částky dle smluvního ujednání, kdy tyto náklady celkově činí částku 363 Kč. Žalobkyně uvedla, že eviduje částečnou úhradu žalované v celkové výši 5 803 Kč, kdy tato částka byla použita na úhradu pohledávek žalobkyně. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listin (smlouva o revolvingovém úvěru, výpisy k úvěru, výpis z účtu žalobkyně, kopie OP žalované, mandátní smlouva, předžalobní upomínka) vzal soud v daném případě za zjištěné, že žalobkyně se ve smlouvě o revolvingovém úvěru zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, když tuto částku žalované na účet poslala. Žalovaná se zavázala hradit řádně a včas sjednané splátky, kdy celkově splátky úvěru, které činily 1/5 z dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Ve smlouvě dále si účastníci sjednali poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, zároveň účastníci ve smlouvě sjednali úrok v celkové výši 20 % měsíčně s tím, že pro případ zesplatnění celého dluhu byl sjednán úrok 8 % ročně a to od prvního dne prodlení se splacením celého dluhu. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že v případě prodlení žalované se splácením dluhu má žalobkyně právo žádat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. Soud má za prokázané, že žalovaná řádně a včas úvěr nehradila s tím, že soud vychází z tvrzení žalobkyně, že v souvislosti s poskytnutím peněžní částky 5 000 Kč, žalovaná uhradila částku 5 803 Kč. 5. Podle ustanovení § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Dle ustanovení § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 Občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatným právním úkonem z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku mimo jiné i ujednání stran o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroku. Sjednaný úrok má být zásadně úrokem přiměřeným, tj. obvyklým v době sjednání samotného úvěru a to i s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám poskytovaným bankami při poskytování úvěru, kdy v daném případě tímto obdobím byl prosinec 2021, kdy průměrná úroková sazba dle údajů poskytovaných ČNB, řada ARAT činila 15,9 % ročně. V dané věci pak byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně při RPSN 519 %. Takovéto ujednání je nutno dle názoru soudu hodnotit jako ujednání ve smyslu ustanovení § 588 Občanského zákoníku jako nepřiměřené a nemravné, kdy i způsob uzavírání smluv vypovídá dle názoru soudu jednoznačně o tom, že pokud by žalovaná na podmínky smlouvy nepřistoupila, žalobkyně by s ní samotnou smlouvu ani neuzavřela. Shodně pak soud hodnotí i ujednání stran ohledně výše poplatku za čerpání úvěru, který soud hodnotí jako skrytý úrok za půjčení peněz, kdy je nutno říci, že pokud poplatek měl mimo jiné zajišťovat zdroje peněžních prostředků ze strany žalobkyně a jejich rezervaci pro úvěr a vyplacení žalovaného, pak v případě částky 5 000 Kč se toto tvrzení jeví jako velmi nepřesvědčivé. Soud tedy smlouvu hodnotí jako zcela neplatnou, kdy na věc je nutné aplikovat ustanovením § 2991 Občanského zákoníku, neboť z předložených listin má soud za prokázané, že částka 5 000 Kč byla žalované skutečně poskytnuta. Soud dále vycházel z toho, že dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku 5 803 Kč. Je tedy zřejmé, že v daném případě se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila, neboť poskytnutou částku ve výši 5 000 Kč uhradila, respektive přeplatila. Z tohoto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná jako zcela úspěšná by měla právo na plnou náhradu nákladů řízení, v řízení však nebylo zjištěno, že by žalované nějaké náklady vznikly. Soud tedy rozhodl o tom, že žádnému z účastníků náklady nepřiznal.