28 C 129/2023-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 9. 2. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit mu částku 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je vlastníkem pozemku č. parc. [číslo], jehož součástí je stavba – budova [adresa] na adrese [adresa žalované], nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-město. Dne 26. 11. 2014 uzavřel žalobce se žalovanými nájemní smlouvu č. [rok] [číslo] jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] nacházející se ve III. nadzemním podlaží předmětného domu. Nájem byl uzavřen na dobu určitou a to od 1. 12. 2014 do 30. 9. 2015 s možností automatické prolongace. Žalobce dal žalovaným výpověď z nájmu bytu, neboť žalovaní zvlášť závažným způsobem porušili povinnosti plynoucí z nájmu bytu, když nezaplatili nájemné a zálohy na služby ve výši přesahující trojnásobek měsíčního nájemného a záloh na služby. Nájem skončil ke dni 18. 2. 2016, přičemž o povinnosti vyklidit a vyklizený předat byt bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j. 14 C 218/2016 – 106. Byt byl exekučně vyklizen dne 31. 5. 2019. Žalovaní neplatili nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu do skončení nájmu, když za období leden 2015 až duben 2017 a vyúčtování služeb za rok 2015 byla již uhrazení žalovaným uložena rozsudkem zdejšího soudu. Povinnost uhradit náhradu ve výši ujednaného nájemného za období květen 2017 až 2019, taktéž již byla Okresním soudem Plzeň-město včetně poplatků vyúčtování služeb za rok 2016, 2017 a 2018 žalovaným uložena pravomocným rozsudkem. V rámci této žaloby žalobce požadoval nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 524 Kč, který byl splatný ke dni 31. 8. 2020. 2. Žalovaní se k věci nevyjádřili. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce ani a žalovaní se v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobce obsaženými v žalobě, když tvrzené skutečnosti vyplynuly z výpisu z katastru nemovitostí, z nájemní smlouvy, z výpovědi z nájmu, z vyrozumění o provedení vyklizení, z přehledu nevyrovnaných předpisů, vyúčtování služeb za rok 2019, z rozsudků Okresního soudu Plzeň – město ve věci 14 C 218/2016, 28 C 246/2017 a 28 C 372/2019, z předžalobní upomínky. 5. Podle ustanovení § 2213 Občanského zákoníku, je nájemce i bez zvláštního ujednání povinen používat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednáno, k účelu obvyklému a platit nájemné. 6. Dle ustanovení § 2217 odst. 1 Občanského zákoníku, nájemné se platí v ujednané výši a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobným podmínek. 7. Podle ustanovení § 2295 Občanského zákoníku, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájem se pronajímateli byt skutečně odevzdá. 8. Podle § 2270 odst. 1 Občanského zákoníku, uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě. 9. Po právním zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanými byla platně uzavřena nájemní smlouva ve smyslu ustanovení § 2270 odst. 1 Občanského zákoníku, kdy žalovaným vznikla povinnost společně a nerozdílně hradit za užívání bytu řádně a včas sjednané nájemné a poplatky spojené s užíváním bytu a následně po výpovědi ze strany žalobce byt vyklidit a vyklizený jej žalobci předat. Žalovaní však nájemné řádně a včas neplatili a po platně podané výpovědi byt nevyklidili a žalobci jej nepředali, kdy do dne 31. 5. 2019 užívali byt bez právního důvodu. Oběma žalovaným tak vznikla povinnost k úhradě náhrady odpovídající výši nájemného dle ustanovení § 2295 Občanského zákoníku, stejně tak jim vznikla povinnost hradit nedoplatek na vyúčtování služeb. Žalobce se v rámci tohoto řízení domáhá uhrazení nedoplatku na vyúčtování služeb za rok 2019 v částce 524 Kč. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaní netvrdili, tudíž ani neprokazovali opak. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. O veškerých lhůtách soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř a stanovil žalovaným ke splnění povinností běžnou třídenní lhůtu.