28 C 321/2022-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 1. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 26 042,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 12. 3. 2007 smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek a to aspoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu s tím, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy porušila, z tohoto důvodu právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a zrušil žalované poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 25 842,05 Kč převedl dne 20. 8. 2007 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku na zvláštní úvěrový účet právní předchůdce žalobkyně umožnil žalované jeho splácení ve splátkách s tím, že žalovaná byla povinna taktéž hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení tohoto účtu. Dlužná částka však nebyla žalovanou řádně a včas splácena, proto právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 30. 10. 2007 zesplatnil úvěr ke dni 30. 7. 2007 a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 26 042,05 Kč. Tato však zaplacena nebyla. Dlužná jistina se dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 30 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 byla pohledávka s účinností ke dni 21. 6. 2019 postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně dopisem ze dne 17. 7. 2019 informována. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 25 842,05 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin (smlouva, úrokový lístek, sazebník poplatků, oznámení o otevření úvěrového účtu, žádost o povolení debetního zůstatku, výpisy z běžného účtu, vypovězení smlouvy, upomínka, oznámení o zesplatnění, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínka) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 145/2010 Sb. se spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku. Žalovaná se zavázala řádně a včas vrátit poskytnutý úvěr, své povinnosti plynoucí jí ze smluvního ujednání však porušovala, když řádně a včas čerpané prostředky neuhradila. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do požadovaného příslušenství ve formě smluvního úroku a dále ve formě zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 494 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 042 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 042,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalované byla ke splnění její povinností poskytnuta běžná třídenní lhůta.