28 C 409/2022-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 20. 7. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 16 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, byla žalobkyní postoupena uplatněná pohledávka za žalovaným. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 5. 10. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 4. 11. 2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak peněžité prostředky řádně a včas nevrátil. Částka 16 000 Kč představuje nesplacenou jistinu úvěru. Původní věřitel prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný vybral výši požadovaného úvěru a termín splatnosti, následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky s pojenými s požadovaným úvěrem. Žalovaný dále vyplnil registrační formulář, kde vypsal své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl, variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami představovalo číslo smlouvy. Na základě těchto kroků původní věřitel vyplatil žalovanému dne 5. 10. 2021 převodem z bankovního účtu na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] požadovaný úvěr. Žalovaný tento úvěr však nevrátil a to ani poté, co byl k jeho uhrazení upomínán. Žalobkyně následně opravila shora uvedené číslo variabilního symbolu, které správně znělo [číslo]. 2. K výzvě soudu žalobkyně k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný byl lustrován původním věřitelem z veřejně dostupných databází, kdy nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Zároveň uvedla, že nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal k původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. 3. Z předložených listin soud zjistil skutečnosti, které prokazují tvrzení žalobkyně o podmínkách uzavření smlouvy, o vyplacení částky 16 000 Kč na účet žalovaného, o postoupení pohledávky na žalobkyni a výzvě žalovanému k jejímu uhrazení (smlouva o úvěru, výpis z účtu právního předchůdce žalobkyně prokazující verifikační platbu od žalovaného a vyplacení částky úvěru na účet žalovaného, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne, smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh). 4. K tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně osvědčil úvěruschopnost žalovaného, však ani k výzvě soudu žalobkyně žádné důkazy nepředložila. 5. Po právním zhodnocení předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutné hledět jako na smlouvu neplatnou, neboť je zřejmé, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., když v souvislosti s tímto soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že pouhá tvrzení žalobkyně o tom, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného (lustrace z veřejně dostupných databází), nemohou obstát. Závěr, že žalovaný byl osobou neschopnou splácet své závazky je ostatně podpořen tím, že na shora uvedený úvěr neuhradil ničeho. Na smlouvu o úvěru tak s ohledem na shora uvedené dopadá sankce absolutní neplatnosti a z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč byly žalovanému skutečně poskytnuty. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Současně soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil na úvěr ničeho, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil skutečnosti a označil důkazy ohledně opačného tvrzení, žalovaný však zůstal zcela nečinný. Co se týče zákonného příslušenství, soud počátek prodlení určil od 25. 4. 2022, když z předložených listinných důkazů vyplynulo, že poprvé byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 14. 4. 2022, kdy z dodejky České pošty s.p. bylo zjištěno, že tato byla dána k přepravě téhož dne. V souladu s ustanovením § 571 občanského zákoníku, pak výzva žalovanému byla doručena dne 21. 4. 2022 a nejpozději 24.4.2022 (3. den) měl žalovaný plnit. Pokud tak neučinil, dostal se od 25.4.2022 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyni, která měla neúspěch ve věci v poměrně nepatrné části (část úroků z prodlení), přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 7. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.