28 C 73/2023-67 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 7. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 138 265 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému zaslána na účet označený ve smlouvě o úvěru částka ve výši 80 000 Kč dne 16. 10. 2019. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 90,81 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 7 326 Kč počínaje měsícem listopad 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Po ověření všech přístupných informací došlo ke schválení úvěru. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy již neuhradil ničeho. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení sjednaných smluvních pokut (bod 6.1 smlouvy) a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (bod 6.2 smlouvy). V důsledku prodlení žalovaného taktéž došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy, neboť žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, konkrétně již u první splátky splatné dne 17. 11. 2019. K datu 21. 1. 2020 došlo k zesplatnění úvěru, kdy k tomuto dni se stala splatná celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, které se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu v celkové výši 97 865,46 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že v bodě 6.5 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta, že pokud po zesplatnění úvěru žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den jejího zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v tomto případě od 23. 1. 2020 do zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy pak bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží o po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně tak požadovala uhrazení částky odpovídající dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 97 865,46 Kč (zbývající dlužná jistina ve výši 80 000 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úroku přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 17 865,46 Kč), dále smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, kapitalizované k datu vyhotovení žaloby ve výši 509 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z původní jistiny ve výši 80 000 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 90,81 %. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání, z jehož účasti se žalobkyně a její právní zástupkyně omluvily a žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře a ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 10. 2019 soud zjistil, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, při úrokové sazbě ve výši 90,81 % ročně, přičemž žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 7 326 Kč, celkem se tak zavázal za poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč zaplatit žalobkyni částku 175 824 Kč. V článku 6 smlouvy byly stanoveny důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, kdy byla sjednána v článku 6.1 smluvní pokuta, v článku 6.2 byla sjednána možnost žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v případě prodlení na straně žalované a v článku 6.3 bylo sjednáno pro případ, že by se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části po dobu 65 dnů oprávnění žalobkyně odepřít plnění závazků ze smlouvy, dále automatické zesplatnění úvěru, kdy dnem zesplatnění se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a náhrada nákladů. V článku 6.5 byla sjednána smluvní pokuta za dobu po zesplatnění ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny úvěru. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že první splátka byla splatná dne 17. 11. 2019, poslední splátka měla být splatná dne 17. 10. 2021. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že předmětná částka byla na účet žalovaného připsána dne 16. 10. 2019 O schválení úvěru byl žalovaný informován dopisem ze dne 17. 10. 2019. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný neuhradil žádnou splátku s tím, že bylo případně na žalovaném, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, následně upozorňován na možnost zesplatnění celého úvěru a poté informován o zesplatnění úvěru výzvami ze dne 31. 1. 2020, 17. 1. 2020, 18. 12. 2019 a dále předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2023, kdy z podacího archu České pošty vyplynulo, že tato byla zaslána žalovanému dne 15. 2. 2023. K prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila hodnocení klienta podepsané žalovaným a zprostředkovatelem úvěru, ze kterého soud mimo jiné zjistil, že žalovaný uvedl pravidelný měsíční čistý příjem ve výši 18 000 Kč, dále uvedl výdaje ve výši 3 410 Kč, výdaje v částce 2 560 Kč na druhou osobu v domácnosti s tím, že je nutno zdůraznit, že náklady spojené s bydlením na 1 měsíc byly uvedeny v částce 1 000 Kč. Žalobkyně taktéž předložila výpis ze záznamu z registru SOLUS vyhotoveného ke dni 16. 10. 2019, ze kterého nevyplývaly žádné další závazky žalovaného. Žalobkyně dále soudu předložila tvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného, kdy průměrný čistý příjem za období od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2019 činil částku 19 726 Kč měsíčně a dále výplatní pásky žalovaného za měsíce září a srpen 2019, ze kterých vyplýval příjem průměrně ve výši 20 000 Kč čistého. 5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Po posouzení obsahu předmětné smlouvy soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutné nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou a to s ohledem na ujednání o úrocích, kdy sjednaný úrok dle konstantní judikatury musí být přiměřený s tím, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho ujednání sjednání obvyklou, stanovenou zejména k přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. V daném případě je zřejmé, že úroková sazba byla ve výši 90,81 % ročně, kdy i při respektování smluvní volnosti účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je pravdou, že lze tolerovat u nebankovních institucí vyšší úrokovou sazbu, avšak pokud bylo zjištěno, že dle časové řady ARAD byla nejvyšší kontokorentní sazba v daném období 15,32 % p. a. a sjednaná úroková sazba činila 90,81 % p. a., pak je nutno dospět k závěru, že sjednaná sazba vysoce překračuje tolerovaný rozdíl. Navíc je zcela jisté s ohledem na formulářový typ smlouvy, že žalobkyně by předmětnou částku žalovanému zcela jistě neposkytla, pokud by žalovaný nepřistoupil na její podmínky. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že částka 80 000 Kč byla ze strany žalobkyně žalovanému poskytnuta. Soud taktéž vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím této peněžní částky neuhradil ničeho, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 80 000 Kč, přičemž počátek z prodlení určil od 21. 2. 2023 do zaplacení, kdy předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 15. 2. 2023 a a fikce doručení nastala ke dni 20. 2. 2023 (§ 573 obč. zák.). Co do zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. Závěrem soud uvádí, že