28 C 85/2023-12 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 7 942 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 26. 4. 2020 v době kolem 17:00 hodin v obci [obec] fyzicky napadla [jméno] [příjmení], přičemž Rozhodnutím Městského úřadu Sušice, čj. [číslo], R, př.: [číslo] ze dne 4. 2. 2021 byla uznána vinnou z porušení ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb.. Rozsah zranění a s tím související léčebná péče vychází z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení, která byla zpracována odbornou revizní lékařkou žalobkyně, ze které vyplynulo, že poškozený byl ošetřen u poskytovatelů zdravotní péče v souvislosti s tímto úrazem, a za toto ošetření uhradila žalobkyně poskytovatelům zdravotních služeb částku po zaokrouhlení ve výši 7 942 Kč. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkaz. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin (rozhodnutí Městského úřadu Sušice, vyčíslení nákladů na péči, připojení se k trestnímu řízení, oznámení o zranění) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalované, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Dle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů nahrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je v přímém fondu zdravotní pojišťovny. 6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná jako škůdce vlastním protiprávním jednání porušujícím zákon, které dosáhlo intenzity přestupku, způsobila škodu na zdraví třetí osoby, která vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním poškozeného. Poškozená byla následně ošetřena a žalobkyně jako zdravotní pojišťovna poškozené povolána dle zákona č. 48/1997 Sb. k uhrazení poskytnuté lékařské péče zaplatila celkem částku 7 942 Kč zdravotnickým zařízením a má tak nárok na regres dle § 55 odst. 1 shora uvedeného zákona ve spojení s § 2920 občanského zákoníku vůči žalované, která svým zaviněným protiprávním jednáním zranění poškozené jako pojištěnce žalobkyně způsobil. Odpovědnost žalované za vzniklou škodu pak vyplývá z ustanovení § 2910 Občanského zákoníku. Soud tak žalobě zcela vyhověl. Tím, že žalovaná řádně a včas neplnila, dostala se do prodlení, soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku). 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. Žalovaná je proto povinen zaplatit žalobkyni 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (sepis žaloby a výzva k plnění) podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 3 téže vyhlášky po 300 Kč, tj. celkem náklady řízení činí částku 1 000 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že soud neshledal oprávněným požadavek žalobkyně týkající se náhrady paušálních nákladů za studium dokumentace ve výši 300 Kč, kdy dle názoru soudu studium podkladů je součástí úkonu výzvy k plnění, popř. sepisu žaloby a tudíž nejde o samostatný úkon, za který by bylo možno odměnu nezastoupenému účastníku přiznat. 8. V obou případech ke splnění povinnosti žalované byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.