30 C 26/2023-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 14. 10. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný nedostál své zákonné povinnosti platit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, a to za období říjen 2019 až duben 2022, tedy celkem částku 3 915 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, z nichž vyplývají skutečnosti tvrzené v žalobě. 4. Soud má v dané věci za zjištěné, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků do příslušné evidence na adrese v [obec], [ulice a číslo] a bylo mu přiděleno spojovací číslo SIPO, přičemž doposud nedošlo k jejímu odhlášení jako poplatníka (prokázáno Potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků České pošty, s. p.). Žalovaný svoji povinnost platit televizní poplatky řádně neplnil a za období říjen 2019 až duben 2022 Celkem tak ke dni podání žalobního návrhu žalovaný žalobkyni na poplatcích dlužil částku 3 915 Kč. 5. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Podle ustanovení § 10 zák. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přihlášku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána z větší části důvodně, když žalovaný jako poplatník žalobkyni nesplnil svoji poplatkovou povinnost a za období říjen 2019 až duben 2022, kdy neuhradil televizní poplatky po 135 Kč/měsíc, tedy celkem částku ve výši 3 915 Kč, když výše poplatku odpovídá ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl poplatek spojený s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, když zároveň dodává, i kdyby poplatek skutečně vycházel z rámcové dohody o poskytování služeb uzavřené se společností [právnická osoba], pak by se nejednalo o účelně vynaložený náklad řízení, když žalobkyně disponuje dostatečným personálním a technickým zázemím ke zvládnutí takovéto agendy. S ohledem na shora uvedené tak byla v této části zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. Žalobkyně ve věci uspěla z větší části, když její neúspěch závisí toliko ve zcela nepatrné části, a proto má ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, když za použití § 150 o. s. ř. náklady na právní zastoupení advokátem v daném sporu nebyly žalobkyni přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, který dospěl k závěru, že pokud Česká televize agendu televizních poplatků sama spravuje, následné předání příslušných agend jakékoliv advokátní kanceláři postrádá racionální smysl. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazení televizních poplatků totiž nelze paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize. Je pak jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. I v tomto případě ke splnění povinnosti žalovaného byla stanovena běžná třídenní lhůta ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.