30 C 31/2023-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25. 10. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 8. 2. 2019, jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese v [obec], [ulice a číslo], a to pro potřeby domácnosti. Elektrickou energii dodanou do shora uvedeného odběrného místa za období od 28. 1. 2021 do 30. 9. 2021 vyúčtovala žalobkyně opravným daňovým dokladem žalovanému fakturou [číslo] znějící na částku 2 466,80 Kč, kdy celkový objem odebrané elektřiny činil 1,244 MWh. Dále pak žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 8 800 Kč v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy specifikované shora, která byla uzavřena na dobu určitou, a to 30 měsíců od data 27. 2. 2019. Žalovaný opakovaně neplnil platební povinnosti vzniklé z uzavřené smlouvy, když konkrétně neuhradil zálohy za měsíce červenec a srpen 2021, a proto žalobkyně ke dni 30. 9. 2021 v souladu s energetickým zákonem ukončila dodávku elektřiny. Shora uvedené smluvní pokuty se pak žalobkyně domáhá na základě faktury [číslo] splatné dne 11. 10. 2021, kdy smluvní pokutu žalobkyně požaduje za každý měsíc od 30. 9. 2021 do 23. 8. 2023, tedy 22 měsíců po 400 Kč, když v této souvislosti odkázala na ostatní ujednání smlouvy, kde pro porušení kterékoliv platební povinnosti vyplývající ze smlouvy byla sjednána smluvní pokuta u nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč, kterou vyúčtovala žalovanému za nezaplacení faktury [číslo]. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 11 266,80 Kč a smluvní pokutu ve výši 100 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa přechodného pobytu občana EU na území ČR. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným existoval závazkový vztah o dodávce elektřiny ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, který svým obsahem odpovídá kupní smlouvě ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku. Žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu ve shora uvedeném odběrném místě a cenu za takto odebranou elektřinu žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni řádně a včas cenu odebrané elektřiny. Dále má žalobkyně právo i na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 800 Kč a 100 Kč, a to ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku, kdy smluvní pokuta ve výši 8 800 Kč byla žalobkyní vyúčtována na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, kdy smlouva byla uzavřena na dobu určitou, přičemž došlo k jejímu předčasnému ukončení v důsledku chování žalovaného a žalobkyně tak po právu vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 400 Kč/měsíc za dobu 22 měsíců. Rovněž žalobkyni vzniklo právo i na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč v souvislosti s prodlením úhrady faktury [číslo]. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně tým žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik tisíc obdobných návrhů. V souvislosti s výše uvedeným pak soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že nařízení o obdobných žalobách dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze k „ obdobným věcem“ zařadit. V daném případě se o takovou výjimku nejedná.