30 C 34/2023-44 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25. 11. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 5 325 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, sjednaným úrokem, smluvní pokutou, náklady spojenými s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 7. 12. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] přičemž právním předchůdcem žalobkyně byla společnost [právnická osoba] Na základě shora uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se zavázal zaplatit do 6. 1. 2022 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil verifikační platbou, kdy na účet právního předchůdce žalobkyně převedl 0,1 Kč. Úvěr byl čerpán bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný úvěr včas nevrátil, vznikla mu tedy povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Právo domáhat se pohledávky přešlo na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. Žalobkyně se pak domáhala nesplacené jistiny ve výši 5 500 Kč, nezaplacené smluvní pokuty ve výši 857 Kč, náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 327 Kč. 2. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 3. 2. 2023 pak žalobkyně doplnila skutková tvrzení v tom směru, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného splatit předmětný úvěr, kdy zároveň vzala žalobu částečně zpět, a to do částky 975 Kč přestavující kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 825 Kč. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 2. 2023 č. j. 30 C 34/2023-31, které nabylo právní moci dne 8. 3. 2023, pak bylo řízení co do částky 975 Kč v rozsahu částečného zpětvzetí zastaveno. 4. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o. s. ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (žalobkyně souhlas vyslovila již v podané žalobě), soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. a jednání ve věci nenařizoval. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že na uzavřenou smlouvu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je třeba nahlížet jako na neplatné právní jednání, ze kterého nevznikly zamýšlené důsledky v podobě vrácení finančních prostředků včetně dalších plateb ve smlouvě uvedených, kdy je třeba konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 8 000 Kč. Ze strany žalovaného pak došlo k částečným úhradám, takže na jistině zbývá uhradit částka 4 500 Kč. Předmětná pohledávka pak byla na základě ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni. Dále je třeba uvést, že neplatnost soud dovozuje ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy ze strany žalobkyně nebyla prokázána skutečnost, zda a jakým způsobem byla ověřena kredibilita žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na ustálenou judikaturu se pak při nesplnění této povinnosti jedná o neplatnost absolutní – viz např. rozsudek Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 38 C 25/2020 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V této souvislosti soud dále doplňuje, že ze shora uvedených rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že věřitel je před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (což je daný případ), povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitel splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a to i nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Úvěrující pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, absolutně neplatná. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobkyni přiznal pouze právo na uhrazení zbývající části jistiny ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku, a to jako bezdůvodné obohacení a dále náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 327 Kč, když je nepochybné, že žalobkyně, resp. jeho právnímu předchůdci tyto náklady vznikly. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta první (zastavení v části řízení pro zpětvzetí žaloby) o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 87 %, kdy po odečtení úspěchu žalovaného (13 %), tedy má nárok na náhradu 74 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představovala částka 1 489 Kč 74 % této částky pak činí 1 102 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.