30 C 401/2022-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 23. 9. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 24. 2. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky plynu do odběrného místa na adrese [adresa], a to pro potřeby domácnosti. Cenu plynu odebranou za období od 5. 3. 2021 do 19. 4. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou [číslo] ve výši 5 707,62 Kč, když tato zahrnovala i smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením zálohy na dodávky plynu. Splatnost byla stanovena na den 11. 5. 2021, přičemž žalovaný na tuto fakturu ničeho neuhradil. Plyn dodaný do výše uvedeného odběrného místa pak dále za období od 20. 4. 2021 do 16. 7. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou [číslo] ve výši 3 461,05 Kč se splatností dne 9. 8. 2021, když tato částka zahrnovala i smluvní pokutu ve výši 200 Kč v souvislosti s prodlením se zaplacením zálohy na dodávky plynu za předchozí faktury. V souvislosti s opakovaným neplaněním platební povinnosti ze strany žalovaného žalobkyně dne 16. 7. 2021 ukončila dodávku plynu do výše uvedeného odběrného místa a v souladu s uzavřenou smlouvou vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý měsíc, který zbýval do doby trvání smlouvy, která byla uzavřena na dobu 36 měsíců od data 5. 3. 2021, tedy za každý měsíc za období od 16. 7. 2021 do 5. 3. 2024, tedy 32 měsíců po 400 Kč, což představuje celkem smluvní pokutu ve výši 12 800 Kč, a to v rámci vyúčtování ze dne 18. 7. 2021 pod variabilním symbolem [číslo] se splatností dne 28. 7. 2021. Na tuto pohledávku žalovaný rovněž ničeho neuhradil. Dále fakturou pod variabilním symbolem [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč dle smlouvy o sdružených dodávkách plynu a článku 5.1 Obchodních podmínek, které jsou její nedílnou součástí, když tato byla vyúčtována fakturou [číslo] se splatností 10 dní od data vystavení, když faktura byla vystavena dne 31. 8. 2021. Na tuto smluvní pokutu žalovaný rovněž ničeho neuhradil. Žalovaný dále s žalobkyní uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do výše uvedeného odběrného místa, a to dne 24. 2. 2021. Elektřinu dodanou do výše uvedeného odběrného místa za období od 12. 3. 2021 do 30. 9. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturami [číslo] znějící na částku 7 582,73 Kč se splatností dne 1. 11. 2021 a opravným daňovým dokladem, tedy fakturou [číslo] doplňující původní fakturu [číslo] znějící na částku 2 301,06 Kč se splatností dne 21. 2. 2022 Ani na tuto pohledávku žalovaný ničeho neuhradil. I v tomto případě žalobkyně v souvislosti s porušováním povinností ze strany žalovaného ukončila dodávku elektřiny do výše uvedeného odběrného místa, a to ke dni 30. 9. 2021, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to 30 měsíců od data 11. 3. 2021, takže smluvní pokuta byla vyúčtována za 23 měsíců po 400 Kč, tedy 9 200 Kč v rámci faktury [číslo] se splatností dne 11. 10. 2021. Na tuto pohledávku žalovaný ničeho neuhradil. Dále byly žalovanému vyúčtovány smluvní pokuty 2x 100 Kč, a to v souvislosti s prodlením úhrad na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 36 189,49 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, a to vhozením do schránky. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu ve věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným existoval závazkový vztah o dodávce elektřiny a plynu ve smyslu příslušných ustanovení energetického zákona, když předmětné závazkové vztahy svým obsahem odpovídají kupní smlouvě ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku. Žalobkyně pak dodala žalovanému plyn, resp. elektřinu do výše uvedeného odběrného místa a cenu za takto dodaný plyn (elektřinu) žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni řádně a včas cenu za odebraný plyn (elektřinu). Jelikož tak žalovaný neučinil, když na předmětné pohledávky ničeho nehradil, soud uložil žalovanému cenu odebraný plynu a elektřinu zaplatit. Zároveň má žalovaný povinnost uhradit žalobkyni i výše specifikované smluvní pokuty, které soud shledal platně sjednané a vyúčtované ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroků z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 448 Kč, ze tří úkonů právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 3 626 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že na řízeních o obdobných žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat. V této souvislosti soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni.