30 C 42/2023-81 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 14. 2. 2018 smlouvu o hotovostním úvěru mPůjčka plus číslo GNN144340370. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 95 000 Kč. Tento měl být splacen v 84 měsíčních splátkách po 1 713,46 Kč počínaje 17. 3. 2018. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,90 % ročně z nesplacené jistiny. Protože žalovaný své povinnosti neplnil, když neuhradil splátky za měsíce listopad a prosinec 2018, a dále leden 2019, žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy o úvěru dopisem ze dne 17. 1. 2019 a úvěr zesplatnila ke dni 26. 2. 2019. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 88 036,80 Kč, poplatků za zaslání upomínek a za odstoupení od smlouvy ve výši 200 Kč, úroků ve výši 2 282,74 Kč (úrok z jednotlivých anuitních splátek ode dne jejich splatnosti kapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky) a kapitalizovaného úroku ve výši 14 808,98 Kč (úrok sjednaný navýšený o úrok z prodlení s odkazem na čl. 5 smlouvy z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti kapitalizovaný do 4. 2. 2020) a sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení do zaplacení. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o. s. ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (žalobkyně souhlas vyslovila již v podané žalobě), soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Soud má za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 95 000 Kč jako bezúčelový úvěr. Smlouva o úvěru byla shledána platným právním jednáním, neboť splňuje veškeré náležitosti, které s platnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník, přičemž splňuje i náležitosti požadované zákonem o spotřebitelském úvěru, kdy je přesně sjednána úroková sazba (roční procentní sazba nákladů, výše měsíční splátky). Bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, a to převodem na jeho bankoví účet. Za důvodný považuje soud i požadavek na zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky v souvislosti s neplněním smluvních povinností. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 530 Kč, ze tří úkonů právní služby po 4 660 Kč (tj. 13 980 Kč) dle § 7 ve spojení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 21 535 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.