31 C 231/2023-51 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] žalobkyně uplatnila úvěrovou pohledávku v částce 21 334Kč s úrokem z prodlení v částce 140,28 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 334 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí přístupném po zadání hesla a přístupového kódu, na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 13 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 429 Kč splatit do 24 měsíců ode dne čerpání. Úvěr byl poskytnut žalované dne [datum] na účet [bankovní účet]. Poplatek za bezpečností splátku byl sjednán ve výši 99 Kč a umožňoval žalované odložit splatnost úvěru o 30 dnů z důvodů uvedených ve smlouvě. Za poplatek SMS servis ve výši 49 Kč se žalobkyně zavázala zasílat žalované informace o každé důležité události. V rámci druhé až osmě splátky byl sjednán úrok pevnou částkou ve výši 637 Kč Žalovaná dvakrát prodloužila splatnost splátek o jeden měsíc, když za toto prodloužení jí byl účtován poplatek ve výši 1 287 Kč, když ke korunovému odkladu splátek došlo dne [datum] a dne [datum]. Žalovaná se se splácením dostala do prodlení. Žalované byla účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč dne [datum], dne [datum] a dne [datum] a to vždy za prodlení s úhradou splátky. Žalované byly dále účtovány účelně vynaložené náklady dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč a dne [datum] ve výši 130 Kč Tyto byly stanoveny s ohledem na růst cen právě částkou 300 Kč od [datum]. Dne [datum] byla žalované zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru, kdy byla žalovaný vyzvána k zaplacení celé dlužné částky. Ke dni [datum] byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně požaduje po žalovaném celkem k zaplacení částku 21 334 Kč sestávající se neuhrazené jistiny ve výši 12 998 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 429 Kč, z poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, z poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, z poplatků za prodloužení splatnosti § korunovým odkladem ve výši 2 574 Kč, z úroků v celkové výši 1 911 Kč, z účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 330 Kč, ze smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč, poplatky za bezpečnou splátku byly účtovány dne [datum] ve výši 99 Kč, dne [datum] ve výši 99 Kč, dne [datum] ve výši 99 Kč, dne [datum] ve výši 99 Kč, poplatky za SMS servis byly účtovány dne [datum] ve výši 49 Kč, dne [datum] ve výši 49 Kč, dne [datum] ve výši 49Kč a dne [datum] ve výši 49 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 140,28 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den [datum], ke kterému byli účastníci řádně předvoláni, žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaná se bez omluvy tomuto jednání neodstavila. Soud tak postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když soud uvádí, že se účastníci svojí neúčastní u toho jednání vzdali práva na poučení, které by se jim ze strany soudu ve vztahu k prokázání jejich tvrzení dostalo. 4. Soud ve věci provedl důkaz předloženými listinami a zjistil z nich skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, a to s výjimkou tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované. Dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaná úvěrovou smlouvu. Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že tato měla posoudit úvěruschopnosti žalované prostřednictvím databáze [příjmení], dále přes Nebankovní a Bankovní registr klientských informací a v neposlední řadě z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Mezi stranami bylo ujednáno poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 13 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 429 Kč, s roční úrokovou sazbou 49,20 %, který byl splatný ve 24 měsíčních splátkách, žalovaná tak měla uhradit částku 21 4440 Kč (bez úhrady doplňkových služeb). Dále žalobkyně předložila soudu formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník platný od [datum], výpis o proplacení smlouvy a upomínku ze dne [datum] a předžalobní upomínku ze dne [datum], včetně potvrzení České pošty, s.p. ze dne [datum] o jejím odeslání. 5. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 6. Na vztah mezi účastnicemi dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti schopen spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 8. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 10. V daném případě žalobkyně tvrdila, že prověřovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím databáze [příjmení] a dále přes Nebankovní a Bankovní registr klientských informací, což nebylo ničím prokázáno a z hlediska uvedeného ustanovení zákona to samo o sobě nepředstavuje splnění povinnosti prověřit a posoudit úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného se pro absenci tvrzení a především důkazů nepodařilo soudu zjistit, soud proto musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú., a tudíž je úvěrová smlouva neplatná. 11. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] [anonymizováno], kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě. 12. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud nesplatil. Dle žalobních tvrzení a předložených listin žalovaná čerpala na úvěru celkem 13 000 Kč a splatila celkem 2 Kč. Žalovaná tak svou povinnost vrátit plnění přijaté bez právního důvodu dosud nesplnila v částce 12 998 Kč, v tomto rozsahu je proto žaloba důvodná z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského