31 C 306/2022-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce 6 934,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 529,63 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 94,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5702,73Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokutu ve výši 404,84 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že na základě žádosti žalovaného uzavřela společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaný jako dlužník dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému částku 7 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v místě svého bydliště. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 7 000 Kč a zaplatit příslušenství v částce 6 006 Kč, spočívající v úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkem se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli 13 006Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 929 Kč. Splatnost poslední splátky nastala [datum]. Žalovaný zaplatil pouze částku 940,01 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel postoupil pohledávku žalobci. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 18 072,89 Kč a skládala se z nesplacené jistiny 6 529,63 Kč, smluvního úroku 585,05 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3 180,04Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru 603,09 Kč, inkasního poplatku 1 168,18 Kč, sankčního poplatku 1 500 Kč, paušálních nákladů vymáhání pohledávky 500 Kč, smluvního úroku za dobu od [datum] do [datum] v částce 645,33 Kč, úroku z prodlení 396,27 Kč za dobu od [datum] do [datum] a smluvní pokuty 2 965,30 Kč. Žalobce z vlastního rozhodnutí neuplatňuje sankční poplatky, náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty a úroku z prodlení. Pro případ porušení povinnosti žalovaného platit měsíční splátky řádně a včas si strany ve smlouvě ujednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, žalobce však nárokuje pouze smluvní pokutu za dobu od [datum] do [datum] z nesplacené jistiny v částce 404,84 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 4. Soud z žalobkyní předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně. Smlouva ze dne [datum] dokládá, že původní věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o úvěru, podle níž původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli spolu s příslušenstvím v částce 6 006 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 929 Kč. Žádost o úvěr dokládá, že žalovaný poskytl původnímu věřiteli údaje o výši příjmů a výdajů. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení předmětné pohledávky žalobkyni jako novému věřiteli. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne [datum]. Výzvou k plnění ze dne [datum] a ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu před podáním žaloby. Jiné důkazy nebyly navrženy. 5. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 6. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 9 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 25. 2. 2013 do [datum], věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 9. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného. Protože splnění této povinnosti původního věřitele se pro absenci tvrzení a důkazů nepodařilo soudu zjistit, a vyplněním žádosti o úvěr údaji sdělenými žalovaným tato povinnost splněna nebyla, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 věty druhé z. s. ú. v tehdy účinném znění, a tudíž je smlouva o zápůjčce neplatná. 10. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni, resp. původnímu věřiteli, pouze částku, kterou přijal, dle žalobních tvrzení se jedná o částku 7 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný splatil celkem 940,01 Kč. Porovnáním částky přijaté a částky splacené je zřejmé, že žalovanému zbývá uhradit 6 059,99 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu jistiny včetně úroku soud žalobu zamítl. 11. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V tomto dopise byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis odeslaný [datum] lze považovat za doručený [datum] a lhůta 10 dnů tak uplynula [datum]. Počínaje dnem [datum] se proto žalovaný dostal do prodlení a je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z., přičemž žalobou uplatněná sazba nepřesahuje sazbu určenou ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu tento návrh jako nedůvodný zamítl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle poměru úspěchu a neúspěchu soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.