34 C 17/2023-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal po žalovaných zaplacení částky 214 123 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovanými jako nájemci uzavřel dne 1. 7. 2018 nájemní smlouvu. Na jejím základě pronajal žalovaným byt č. 3 nacházející se ve 4. NP vlevo od schodiště v budově na adrese [adresa]. Dne 27. 4. 2021 žalobce vypověděl nájemní smlouvu bez výpovědní doby dopisem, který byl dne 29. 4. 2021 uložen na poště. Žalobce žaluje na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájemní smlouvy ve výši sjednaného nájemného za 11 měsíců od 1. 12. 2021 do 31. 10. 2022 po 15 000 Kč, tj. celkem 165 000 Kč a dále nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2021 ve výši 49 123 Kč. Na předžalobní upomínku z 2. 11. 2022 žalovaní nereagovali a byt žalobci nepředali. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřili. 3. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 1. 7. 2018 nájemní smlouvu, v níž se zavázali na straně žalobce poskytnout žalovaným k dočasnému užívání byt č. 3 ve 4 NP vlevo od schodiště v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] na neurčitou dobu a žalovaní se zavázali platit žalobci nájemné ve výši 15 000 Kč splatné k 25. dni předešlého měsíce a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 5 000 Kč, jež mají být jednou ročně vyúčtovány podle skutečné spotřeby. Žalobce vyúčtoval žalovaným nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 49 123 Kč. Dopisy ze dne 2. 11. 2022 vyzval žalované k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornil je, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou. 4. Skutečnost, že se účastníci domluvili na přenechání shora uvedeného bytu k dočasnému užívání žalovanými oproti placení nájemného je prokázána smlouvou o nájmu bytu ze dne 1. 7. 2018, viz čl. I, čl. III odst. 1, čl. IV odst. 1 a 3. To, že žalobce vyúčtoval žalovaným nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu je prokázána vyúčtováním služeb za období roku 2021, učinění předžalobní výzvy je prokázáno dvěma dopisy z 2. 11. 2022 adresovaných žalovaným a jejich odeslání je prokázáno podací stvrzenkou. 5. Oproti tomu soud nevzal za prokázané, že žalobce dne 27. 4. 2021 podal žalovaným výpověď nájemní smlouvy bez výpovědní doby, neboť to nevplývá ze žádného důkazu. Tato výpověď, byť měla být písemná, nebyla k žalobě přiložena a není prokázáno ani její odeslání. Že byl nájemní poměr skončen výpovědí, se zmiňuje pouze v předžalobních upomínkách podaných advokátem žalobce, tedy z perspektivy žalobce. 6. Po právní stránce soud vyšel z § 2201 o. z. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, neboť se žalobce jako pronajímatel zavázal přenechat žalovaným bytovou jednotku k dočasnému užívání a žalovaní se zavázali platit za to žalobci nájemné. Žalovaní proto dluží žalobci nájemné za dobu 11 měsíců od 1. 12. 2021 do 31. 10. 2022. Skutečnost, že žalobce neunesl důkazní břemeno o svém tvrzení o zrušení nájemního poměru výpovědí, nemá pro rozhodnutí po věcné stránce žádný význam, neboť v takovém případě by žalovaní byli povinni namísto nájemného platit náhradu ve výši sjednaného nájemného podle § 2295 o. z. Proto soud žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání této skutečnosti nevyzýval. Splatnost jednotlivých splátek nájemného byla určena ve smlouvě v souladu s § 1958 odst. 1 o. z. Nezaplatili-li žalovaní jednotlivé splátky k 25. dni v měsíci předem, ocitli se ve smyslu § 1968 věty první o. z. v prodlení a žalobci vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost žalovaných k zaplacení nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu má oporu ve smluvním ujednání účastníků. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci žalovanou pohledávku společně a nerozdílně, neboť se společně zavázali k témuž plnění (§ 1868 odst. 1 o. z.). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 978,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 566 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 214 123 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 440 Kč ve výši 5 972,40 Kč. 8. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zohlednil, že povinnost solidárních dlužníků, tj. samostatných společníků v rozepři, k zaplacení náhrady nákladů řízení není sama solidární (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017). 9. Pariční lhůta pro žalovanou pohledávku i náhradu nákladů řízení odpovídá § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).