39 C 104/2023-15 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 3 040 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalovaný použil ve dvou případech vozidlo MHD a nemohl se prokázat kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnil svoji povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou mu žalobce jako provozovatel MHD vyměřil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. 2. Žalobce při podání žaloby předložil soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Soud vyzval účastníky, aby se k této možnosti vyjádřili, žalobce souhlas udělil již v žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaný - dne 4. 6. 2022 použil tramvajovou linku [číslo]. V prostoru zastávek [ulice] [anonymizováno] – [ulice] byl v [údaj o čase] hodin kontrolován kontrolním orgánem [anonymizováno] městských dopravních podniků a neměl k dispozici platný jízdní doklad, jeho totožnost byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (záznam o provedené přepravní kontrole [číslo]), - dne 28. 12. 2022 použil tramvajovou linku [číslo]. V prostoru zastávek [příjmení] – [ulice] byl v [údaj o čase] hodin kontrolován kontrolním orgánem [anonymizováno] městských dopravních podniků a neměl k dispozici platný jízdní doklad, jeho totožnost byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (záznam o provedené přepravní kontrole [číslo]). Ze stejných listin bylo též zjištěno, že žalovaný na výzvu kontrolního orgánu nezaplatil ani jízdné ani přirážku k jízdnému. K zaplacení byl žalovaný vyzván žalobcem ještě upomínkou ze dne 13. 9. 2022 a 13. 2. 2023. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 5. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. ve znění účinném ke dni spáchání přestupku výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Podle Nařízení [stát. instituce] [číslo] o tarifu Integrovaného dopravního systému na území [územní celek] je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Pokud je jízdné a přirážka k jízdnému zaplacena do 15. kalendářních dnů od provedené kontroly, není účtován úrok z prodlení, ten je účtován až od 16. dne (čl. 4, bod 11 Smluvních přepravních podmínek. 7. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8. Ze záznamů o provedené přepravní kontrole ze dne 4. 6. 2022 a 28. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný skutečně v tyto dny cestoval veřejným hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní. Při těchto jízdách byl kontrolován revizorem a neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu přímo na místě bylo uloženo k doplacení vždy jízdné ve výši 20 Kč, jednak přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný tyto povinnosti dosud nesplnil. 9. Žalovaný tedy použil veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, uzavřel tedy přepravní smlouvy, jízdné však nezaplatil. V důsledku tohoto jednání mu vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný ani tuto svou povinnost nesplnil do 15. kalendářních dnů, dostal se do prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák. Úroky z prodlení jsou požadovány ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně se ukázal být zcela po právu, soud tedy návrhu v celém rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Žalobci náleží celková náhrada 600 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a 2 paušálních náhradách po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 11. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.