39 C 167/2023-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 2. 5. 2023 a doplněnou podáním ze dne 7. 8. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku celkem 64 142,06 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 22. 7. 2021 smlouvu o úvěru. Součástí smlouvy byl také předpis splátek. Na základě této smlouvy bylo žalované poskytnuto 30 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem na uvedené smlouvě. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru měla uhradit úrok ve výši 2 888 Kč. Dále se žalovaná zavázala hradit i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru, konkrétně poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 778 Kč a platbu za umožnění hradit splátky v hotovosti v místě bydliště 5 400 Kč Celkem mělo být uhrazeno 55 776 Kč ve 14ti měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Poslední splátka byla splatná nejpozději do 22. 9. 2022. Žalovaná ovšem uhradila pouze 4 000 Kč, a to dne 23. 7. 2021. Podle předpisu splátek byla tato platba rozpočtena na jednotlivé položky jak jistiny, tak úroku a následně i ostatních plateb. Další platby provedeny nebyly. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně tvrdila na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 11. 2022, na základě které na ni přešlo právo vymáhat pohledávku za žalovanou s účinností od 25. 11. 2022. Předmětem žaloby učinila neuhrazenou jistinu 28 025,85 Kč, úrok za dobu poskytnutí úvěru 2 513,14 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 13 633,99 Kč, úhradu za administrativní činnost 2 588,72 Kč, úhradu za možnost plnit splátky v hotovosti v místě bydliště 5 014,29 Kč a smluvní pokutu ve výši 12 366,07 Kč, v součtu tedy 64142,06 Kč. Dále byl pak požadován úrok vyčíslený za dobu od 23. 9. 2022 do 19. 10. 2022 ve výši 2 357,02 Kč a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prvního dne prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 1 810,26 Kč, dále byly požadovány další úroky plynoucí až do zaplacení. V podání ze dne 7. 8. 2023 žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně přezkoumala schopnost žalované úvěr splácet s tím, že od jejích měsíčních příjmů vykázaných částkou 13 423 Kč odečetla běžné výdaje a vyhodnotila, že zbylá částka je dostatečná pro splácení měsíční splátky 3 984 Kč. Žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí 1 500 Kč, měsíční příjem ostatních členů domácnosti 8 466 Kč a měsíční výdaje celé domácnosti 3 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nedostavila se ani k nařízenému ústnímu jednání. Zde soud pouze konstatuje, že nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání, neboť podle názoru soudu k tomu nebyly splněny podmínky. 3. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela dne 22. 7. 2021 se společností [právnická osoba] smlouvu [číslo] označenou jakou [anonymizována dvě slova] – nejrychlejší půjčka. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč, jako spotřebitelský úvěr, žalovaná se zavázala tuto částku uhradit. Zároveň měla uhradit úrok ve výši 2 888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 788 Kč a poplatek za výběr hotovosti v místě bydliště 5 400 Kč. Celková dlužná částka byla vyčíslena na 55 776 Kč a bylo dohodnuto, že tato bude splacena ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Podle smlouvy bylo stanoveno, že úroková sazba je platná po celou dobu trvání smlouvy v případě trvání smlouvy na 14 měsíců, se jedná o 15% ročně. Dále bylo sjednáno, že v případě, že dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku dle smlouvy řádně a včas, je věřiteli povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze účtovat maximálně 500 Kč. K otázce prověření schopnosti žalované úvěr splácet byla předložena žádost o úvěr, kde žalovaná uvedla, že je v invalidním důchodu, který pobírá ve výši 13 423 Kč, je to její pravidelný měsíční příjem. Uvedla, že na bydlení vynakládá asi 500 Kč, na dopravu, jídlo a ostatní náklady 1 000 Kč, celkem tedy 1 500 Kč. Celkové náklady domácnosti pak ohodnotila jako 3 000 Kč. Uvedla, že nemá žádné vyživované děti, nedisponuje bankovním účtem, svoji totožnost prokázala občanským průkazem. Prohlásila, že žije u rodinných příslušníků s druhem či manželem. K tvrzení žalobkyně o tom, že bylo uhrazeno 4 000 Kč, soudu postačoval pouze interní doklad o platbě z 23. 7. 2021, neboť se jedná o tvrzení ve prospěch žalované. Aktivní legitimace byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 11. 2022, kde pohledávka za žalovanou figuruje pod [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno jednak právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne 7. 12. 2022, dále pak v rámci předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně z 28. 3. 2023. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 9. S ohledem na předmět řízení se soud zabýval tím, zda mezi účastníky (resp. jejich právními předchůdci) byla platně uzavřena úvěrová smlouva či nikoliv, když z prokázaného skutkového stavu je zřejmé, že účastníci (resp. právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná) v písemné podobě sjednali poskytnutí finančních prostředků s tím, že žalovaná jako úvěrovaná měla za poskytnuté finanční prostředky hradit úroky a poplatky (administrativní, za vyhodnocení úvěru, za hotovostní inkaso). Jedná se o smlouvu uzavřenou na formuláři společnosti, kde jsou jednak přesně vymezeny povinnosti, dále pak ve smluvních podmínkách jsou stanoveny úrokové sazby, jak úroková sazba výpůjční, tak i RPSN, která v tomto případě představuje 272,44%. Úrok je za dobu trvání půjčky kapitalizován na 2 888 Kč, úroková sazba 15 % ročně. Soud konstatuje, že tento způsob uzavírání úvěrových smluv s fyzickými osobami je poměrně běžný, to je soudu z jeho činnosti známo. Je také zcela jasné, že úvěrovaná nemá v podstatě možnost do obsahu smlouvy zasáhnout, snad s výjimkou poskytované finanční částky a možná množství týdenních splátek či splátek měsíčních. 10. Nicméně soud zároveň konstatuje, že je třeba zodpovědnost za uzavírání úvěrových smluv přenášet i na úvěrovaného. Pokud se žalovaná rozhodla uzavřít úvěrovou smlouvu, nepochybně si byla vědoma skutečnosti, že ze strany úvěrující společnosti se nejedná o charitativní činnost či dar, byla si vědoma toho, že úvěrující jako podnikatel je společností určenou pro generování zisku, u společností poskytujících úvěry tímto ziskem je právě úrok. Soud tedy z pohledu právní jistoty má za to, že je na místě z předložených listin uzavřít pouze tolik, že strany měly v úmyslu uzavřít úvěrovou smlouvu, na základě které by žalované bylo poskytnuto 30 000 Kč. K tomu také došlo. Nebylo zjištěno, že by strany měly v úmyslu sjednat jakoukoliv smlouvu jinou, jen velmi těžko si lze představit, že by úvěrující poskytovala finanční prostředky bez jakéhokoliv zisku. Stranám bylo též zcela zřejmé, že úrok za dobu trvání smlouvy činí 2 888 Kč, úroková sazba 15% ročně. V této části se tedy soud rozhodl, že bude považovat smlouvu za platné právní jednání, z něhož vznikla žalované povinnost zaplatit za dobu trvání smlouvy 30 000 Kč na dlužné jistině a 2 888 Kč na úroku, dále pak také si byla vědoma toho, že úrok i pro další trvání v případě prodlení je 15% ročně, tedy i tuto částku soud uložil žalované uhradit samozřejmě se započtením částky 4 000 Kč, která byla vyhodnocena jako platba žalované. Stejně tak soud vyhověl v části, která se týkala úroku z prodlení a sjednaného úroku, který byl v části kapitalizován za dobu od ukončení smluvního vztahu až do 19. 10. 2022. Žaloba byla zamítnuta ohledně částek, které žalobkyně učinila součástí jistiny a týkaly se neuhrazených popl