39 C 324/2022-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 10. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 1 510 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaná použila vozidlo MHD a nemohla se prokázat kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnila svoji povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou jí žalobkyně jako provozovatel MHD vyměřila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. 2. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Soud vyzval účastníky, aby se k této možnosti vyjádřili, žalobkyně souhlas udělila již v žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaná dne 16. 7. 2021 použila trolejbusovou linku [číslo]. V úseku mezi zastávkami [ulice] – [ulice] byla v [údaj o čase] hodin kontrolována kontrolním orgánem [anonymizována čtyři slova] a neměla k dispozici platný jízdní doklad. Žalovaná neměla k dispozici doklad totožnosti, nicméně své údaje poskytla a jejich správnost potvrdila podpisem záznamu o provedené přepravní kontrole (záznam o provedené přepravní kontrole [číslo]). Ze stejných listin bylo též zjištěno, že žalovaná na výzvu kontrolního orgánu nezaplatila ani jízdné ani přirážku k jízdnému. K zaplacení byla žalovaná vyzvána žalobkyní ještě upomínkou ze dne 5. 11. 2021, kterou žalovaná dle kopie dodejky nepřevzala. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 5. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. ve znění účinném ke dni spáchání přestupku výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Podle Nařízení [stát. instituce] [číslo] o tarifu Integrovaného dopravního systému na území [územní celek] je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 4. bod 11 přepravních podmínek na 15. kalendářní den ode dne kontroly, pokud do tohoto data není pohledávka uhrazena, je účtována nejvyšší přirážka k jízdnému 1 500 Kč a úrok z prodlení. 7. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole ze dne 16. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná skutečně v tento den cestovala veřejným hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní. Při této jízdě byla kontrolována revizorem a neprokázala se platným jízdním dokladem. Proto jí přímo na místě bylo uloženo k doplacení jednak jízdné ve výši 10 Kč, jednak přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná tyto povinnosti dosud nesplnila. 9. Žalovaná tedy použila veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, čímž uzavřela přepravní smlouvu, aniž by zaplatila jízdné. V důsledku tohoto jednání jí vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, dostala se do prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák. Úroky z prodlení jsou požadovány ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou peněžitého plnění 15. den po provedené kontrole (článek 4 Smluvních přepravních podmínek). Nárok žalobkyně se ukázal být zcela po právu, soud tedy návrhu v celém rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 600 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a 2 paušálních náhradách po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 11. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.