39 C 326/2022-48 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 19. 12. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované [celé jméno žalované] bylo uloženo uhradit částku 4 542 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná ve třech případech použila vozidlo MHD provozované žalobcem a při přepravní kontrole neměla k dispozici platný jízdní doklad. Vždy jí tedy bylo uloženo doplatit jednak jízdné, jednak přirážku k jízdnému. Platební rozkaz s ohledem na judikaturu Ústavního soudu ČR vydán nebyl. 2. Po doručení žaloby a telefonickém kontaktu s matkou žalované byla uhrazena jistina dlužné částky, a to dne 31. 1. 2023. Podáním doručeným soudu dne 1. 2. 2023 vzal žalobce svůj návrh ohledně zaplacení jistiny 4 542 Kč zpět a požádal o zastavení řízení v této části. Nadále požadoval uhrazení úroků z prodlení v zákonné sazbě, které kapitalizoval částkou 790 Kč. Žalobce v daném řízení také navrhl přistoupení dalších účastníků, kdy nadále žádal, aby na straně žalované vystupovali i oba rodiče žalované. 3. S odkazem na ustanovení § 96, odst. 1, 2 o.s.ř. soud řízení v části týkající se jistiny 4 542 Kč zastavil, připustil též přistoupení dalších účastníků na straně žalované (usnesení ze dne 2. 3. 2023, č.j. 39 C 326/2022 – 27, které nabylo právní moci dne 4. 4. 2023. 4. Ohledně zbylé částky úroků z prodlení již nikdo ze žalovaných nereagoval, k nařízenému jednání dne 11. 5. 2023 se žádný ze žalovaných nedostavil. 5. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo ověřeno, že [celé jméno žalované], [datum narození] byla v 13:16 hodin zachycena v autobuse [číslo] v zastávce [obec]. Totožnost doložila občanským průkazem [číslo]. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo ověřeno, že [celé jméno žalované], [datum narození] byla v 7:00 hodin zachycena v trolejbuse [číslo] v zastávce [anonymizována dvě slova]. Totožnost doložila žákovskou knížkou [anonymizováno] [územní celek], uvedla jméno matky. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo ověřeno, že [celé jméno žalované], [datum narození] byla v 15:35 hodin zachycena v autobuse [číslo] mezi zastávkami [ulice] - [anonymizováno]. Totožnost byla ověřena hlídkou PČR. Dopisy ze dne 16. 9. 2021 a 22. 11. 2021, které byl zasílány na adresu [adresa zákonné zástupkyně a žalované] (když tuto adresu uvedla žalovaná při provedeném záchytu), byla tato vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, podle kopie dodejky zásilku nevyzvedla. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 6. Podle § 18a odst. 1, písmeno c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 18a odst. 2, písm. c) zákona o silniční dopravě je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 7. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 8. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 9. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. ve znění účinném ke dni spáchání přestupku výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 10. Podle Nařízení [stát. instituce] [číslo] o tarifu Integrovaného dopravního systému na území [územní celek] je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 4. bod 24 přepravních podmínek na 10. pracovní den ode dne kontroly. 11. Podle článku 10 písm. a) smluvní přepravních podmínek účinných od 1. 1. 2016, za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovují přirážky, a to ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. 12. Podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 13. Podle § 858 občanského zákoníku, rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítětem a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání rodičovské zodpovědnosti může změnit pouze soud. 14. V daném řízení, kdy původně na straně žalované vystupovala nezletilá, která jela bez platného jízdního dokladu, je třeba řešit věc z titulu přepravní smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že dopravní prostředek použila nezletilá [jméno], toto jednoznačně vyplynulo z předložených listinných důkazů, žádný z účastníků tuto skutečnost nesporoval. S ohledem nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. II. ÚS 1864/16 je nepřijatelné připustit, že by nezletilé dítě, nebylo schopné uzavřít přepravní smlouvu. Ústavní soud se v tomto nálezu jednoznačně vymezil proti dřívějším stanoviskům, kdy bylo třeba řešit, zda dítě je vůbec schopné pochopit smysl úkonu při nastoupení do vozidla a tímto způsobem přepravní smlouvu uzavřít. Podle uvedeného nálezu Ústavního soudu je nezletilý zpravidla schopen chápat význam povinností mít jízdní doklad, je schopen chápat i možnost sankce a má také možnost zaplacení této sankce ovlivnit (zde ÚS argumentoval á contrario regulačními poplatky). Žalované [číslo] bylo v době jízd bez přepravního dokladu více než 15 let, nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by nebyla schopna pochopit, že v MHD je třeba vykázat se platným jízdním dokladem, jinak hrozí sankce. Nezletilé jako prvé žalované bylo tedy uloženo uhradit jízdné včetně úroku z prodlení i s přirážkou k jízdnému s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 15. Odpovědnost rodičů nezletilé soud posuzoval s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 1775/14. Tímto nálezem Ústavní soud ČR uložil obecným soudům, aby v každé konkrétní věci posoudily, zda u nezletilého je dána způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě osob (poněkud odlišně od nálezu ÚS uvedeného v bodě 9 odůvodnění tohoto rozsudku) včetně dalších ujednání a důsledků vyplývající z jejich porušení. Ústavní soud je toho názoru, že:„ nezletilé dítě ve věku dvanácti let je zpravidla způsobilé k tomu, aby mohlo nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu tím vzniká povinnost zaplatit stanovené jízdné. To, jakým způsobem rodiče o nezletilé dítě pečují a jak plní své rodičovské povinnosti však může ovlivnit výrok soudu o uplatněném nároku na zaplacení smluvní pokuty.“ V tomto nálezu ústavní soud také argumentuje zvláštní ochranu nezletilých dětí, pod níž jsou tyto s odkazem na článek 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a Úmluvu o právech dítěte. Ústavní soud dovodil, že právě tyto mezinárodně právní závazky platné pro Českou republiku, nemohou dovolit to, aby byl nezletilým ukládán dluh, o jehož existenci se často dozví až po dosažení zletilosti, kdy tento narostl o další příslušenství a náklady. Závěr by měl být takový, že bude uplatněna spoluodpovědnost rodičů za dluhy vzniklé z jízd načerno. Ústavní soud uvádí, že:„ pokud nezletilé dítě není fakticky schopno splnit své povinnosti z přepravní smlouvy a pro svoji nedostatečnou duševní vyzrálost není schopno ani posoudit následky své jízdy načerno, v soukromoprávní rodině nic nebrání v přenosu odpovědnosti zaplacení na jeho rodiče či jiného zákonného zástupce.“ 16. Soud prvého stupně si dovolí konstatovat, že není plně přesvědčen o správnosti tohoto názoru Ústavního soudu ČR. Navíc nebylo obecným soudům dáno žádné vodítko k tomu, podle jaké hmotně právní úpravy by měly postupovat v situaci, kdy nelze již aplikovat občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (bylo možné vycházet z ustanovení o náhradě škody), pokud pouze konstatují, že je třeba uplatit spoluodpovědnost rodičů za dluhy vzniklé bez platného jízdního dokladu. Soud má dále pochybnosti o tom, zda tímto nedochází k procesnímu poškozování žalobce, o tom, jaké straně má být ukládáno břemeno tvrzení a břemeno důkazní právě v otázce toho, jakým způsobem konkrétní