11 C 40/2024-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou soudu dne 19. 6. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 836 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokuty ve výši 2 812 Kč, tedy ve výši 0,1% denně z částky 8 600 Kč od 23. 7. 2023 do 14. 6. 2024. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný se žalobkyní uzavřel 22. 6. 2023 smlouvu o zápůjčce ve výši 8 600 Kč, kterou žalobce poskytl žalovanému na účet č.: , č. účtu, dne 22. 6. 2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit žalobci poplatek ve výši 2 236 Kč, jistinu a poplatek zaplatit do 22. 7. 2023. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz, žalovaný vyplnil na webové stránce formulář, kde zadal své osobní údaje. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, smlouva o zápůjčce byla se žalovaným podepsána elektronicky PINem zaslaným na telefonní číslo klienta. Žalobce rovněž ověřil úvěruschopnost žalovaného. Smluvní pokutu žalobce požadoval dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce. Celkový dluh žalovaný dosud neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.3. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o zápůjčce datované dne 22. 6. 2023 má soud za zjištěné, že žalobce a žalovaný měli patrně v úmyslu uzavřít smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 8 600 Kč žalovanému na účet uvedený v odstavci č. , hodnota, odůvodnění tohoto rozsudku, splatnost byla ve smlouvě uvedena nejpozději do 22. 7. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 236 Kč, RPSN v takovém případě činila 1 111%. Ve smlouvě byla dále v odst. 2.3 uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení a poplatky za písemnou upomínku ve výši 500 Kč za každou výzvu. Podpis žalovaného na dané smlouvě byl nahrazen čtyřmístným PIN kódem. Poskytnutí částky 8 600 Kč žalovanému doložil žalobce potvrzením o platbě z účtu u Fio , jméno FO, a.s. ze dne 22. 6. 2023, a to na účet žalovaného vedený u , jméno FO, a.s., jak je účet uveden shora, a banka soudu potvrdila jak připsání dané platby na účet žalovaného, tak to, že majitelem účtu je právě žalovaný. Žalobce dále soudu doložil upomínky žalovaného datované v období od 29. 7. 2023 do 5. 9. 2023, nebylo však doloženo, že by upomínky byly odeslány, popř. i přímo adresovány žalovanému, když adresát v nich byl osloven pouze příjmením bez uvedení adresy. Odeslání bylo ze strany žalobce doloženo až v případě předžalobní upomínky ze dne 17. 5. 2024, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů. Žalobce přes výzvu soudu ze dne 2. 9. 2024 nedoložil, jakým způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky, a v tomto řízení též nedoložil, že smlouvu o zápůjčce skutečně uzavřel prostřednictvím příslušného a jedinečného PIN kódu právě žalovaný.4. Po zhodnocení zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud předně nemá za jednoznačně prokázané, že mezi účastníky byla skutečně uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), to ve znění, které bylo soudu předloženo. Nebylo prokázáno, že smlouvu skutečně žalovaný uzavřel a akceptoval v tomto znění se všemi uvedenými smluvními podmínkami a sankcemi. Soud dále konstatuje, že ve smlouvě sjednaná výše RPSN je s přihlédnutím k běžné výši sazeb RPSN poskytované bankami, která v době tvrzeného uzavření smlouvy, nepřesahovala 10%, zcela excesivní, žalobce současně nedoložil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zák. o spotřebitelském úvěru (zák. č. 257/2016 Sb.). Soud je proto toho názoru, že i v případě, že by bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, bylo by nutno ji hodnotit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku pro její nemravnost, a to i s přihlédnutím k dalším sankčním ujednáním, které měly být ve smlouvě sjednány výhradně v neprospěch žalovaného jako klienta a spotřebitele. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce převedl na účet žalovaného dne 16. 3. 2022 částku 8 600 Kč, a s ohledem na neexistenci právního důvodu pro takové jednání je nutno poskytnutí této částky hodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 a násl. o.z., které byl žalovaný povinen žalobci vrátit. Z tvrzení žalobkyně obsaženého v žalobě má soud za zjištěné, že žalovaný dosud žalobkyni na tento dluh ničeho uhradil. Sám žalovaný žádná tvrzení ani důkazy k tomuto nepředložil. Jelikož se žalovaný dostal na základě předžalobní výzvy žalobce ze dne 17. 5. 2024 do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce ze dne 17. 5. 2024 (předžalobní upomínka). Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.5. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl v tomto řízení procesní úspěch ohledně 63 % předmětu řízení a neúspěchu ohledně 37 %. Soud proto od procesního úspěchu žalobce odečetl jeho procesní úspěch a přiznal žalobci náhradu nákladů tohoto řízení ve výši jedné čtvrtiny celkových nákladů. Tyto náklady představuje odměna advokáta § 14b odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy), tři režijní paušály po 100 Kč, dále 21 % DPH z těchto náhrad a k tomu soudní poplatek 400 Kč, celkem 2 252 Kč. ¼ z této částky činí 563 Kč. I zde byla stanovena stejná lhůta k plnění.