11 C 74/2024-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 5. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 30 475,88 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným došlo dne 21. 6. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 42 587 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 30 392 Kč s úrokovou sazbou 20,94 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 599 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 3 233 Kč, poslední splátka byla stanovena na 21. 6. 2023. Žalovaný poslední příslušnou splátku uhradil dne 17. 9. 2021. Právní předchůdce žalobce provedl ke dni 19. 2. 2022 vyčíslení a dlužná jistina činila 30 475,88 Kč a dlužný poplatek 32 684,90 Kč. Žalovaný do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 9 533 Kč. Žalobce se v tomto řízení domáhá úhrady dluž jistiny ve výši 30 475,88 Kč, dále kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení a dále úroku ve výši 20,94 % ročně a úroků z prodlení. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany původního věřitele postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Uvedenou částku žalovaný dosud neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 21. 6. 2021 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 35 000 Kč, vedle poskytnuté částky se žalovaný zavázal uhradit také shora uvedené poplatky ve výši 39 491 Kč představující náklady spotřebitelského úvěru (kapitalizované úroky, odměnu za administrativní zpracování půjčky a další poplatky). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek po 3 233 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 69 % ročně a sazba RPSN ve výši 101,09 %. Z oznámení o postoupení pohledávky žalovanému společností , právnická osoba, ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován původním věřitelem tímto dopisem. Z tvrzení žalobce, které nebylo žalovaným sporováno, má soud za zjištěné, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil částku celkem 9 533 Kč. Obvyklá úroková sazba v době uzavření předmětné smlouvy činila dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby od 1 roku do 5 let 6,98 %, RPSN u úvěrů na spotřebu , právnická osoba, %.4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedenou smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 35 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 39 491 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za vyhodnocení úvěru a za komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 39 491 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. , spisová značka, .5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny poskytnutého úvěru. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 35 000 Kč, kterou právnímu předchůdci žalobce již částečně vrátil úhradou částky 9 533 Kč. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného tak aktuálně činí částku 25 467 Kč, a v tomto rozsahu soud proto podané žalobě vyhověl, včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který soud přiznal ve výši požadované žalobcem v podané žalobě, avšak až od data 15. 10. 2023, když počátek prodlení žalovaného soud odvozoval od dopisu původního věřitele žalovanému ze dne 29. 9. 2023, kterým byl žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Soud má za to, že ke dni 15. 10. 2023 lze uvažovat o tom, že žalovaný byl již v prodlení s úhradou dlužné částky. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 5 008,88 Kč včetně požadovaného kapitalizovaného i nekapitalizovaného úroku a úroku z prodlení soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř, kdy soud zohlednil, že žalobce i žalovaný měli v tomto řízení částečně úspěch i neúspěch, úspěch žalobce by při zohlednění pouze přiznané jistiny činil 84 %, s ohledem na zamítnutí žaloby i ohledně úroků a úroků z prodlení soud vycházel z toho, že žalobce měl v tomto řízení úspěch přibližně ohledně 70 % předmětu řízení, neúspěch ohledně 30 % a po odečtení procesního neúspěchu žalobce od jeho procesního úspěchu soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů ve výši 40 % celkových nákladů tohoto řízení. Celkové náklady představují náhradu za tři úkony právní pomoci dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy žalovanému, tři režijní paušály po 100 Kč, 21% DPH z těchto položek a zaplacený soudní poplatek 1 220 Kč. Celkem 3 398 Kč. 40 % z této částky činí 1 359 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.