12 C 92/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 3. 2024 se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 443,84 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní věřitel společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 12. 8. 2021 úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 8. 2022. Pohledávka na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč a úroku ve výši 443,84 Kč. Žalovaná na úhradu úvěru nic nezaplatila.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:4. Dne 12. 8. 2021 měla být uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. EC631/297 303, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč, s tvrzenou úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně, úrokem ve výši 443,84 Kč, RPSN ve výši 2 734,04 %. Jednorázová splátka měla činit 19 745,45 Kč. Po případném překročení doby splatnosti se RPSN počítala jako 8295,61 %, celková částka ke splacení by činila 21 589 Kč. Smlouva za žalovanou nebyla podepsána, byl zde uveden pouze elektronický kód 89325.5. Dodatkem ze dne 11. 8. 2022 si původní účastníci smlouvy sjednali, že s ohledem na platby, které již zapůjčitel od vydlužitele obdržel, je aktuální výši nesplacené jistiny 14 009,34 Kč a aktuální výše nesplacených nákladům na půjčku 6 589 Kč.6. Soudu byl též předložen formulář pro informace o spotřebitelském úvěru, a to jednak pro celkovou výši spotřebitelského úvěru ve výši 14 009,34 Kč s RPSN 2135,66 % a dále pro celkovou výši spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč s dobou splatnosti 30 a s RPSN 2734,04 %7. Ze výpisu , právnická osoba, . vyplývá, že dne 17. 5. 1021 byla uhrazena původnímu věřiteli částka 1 Kč, původní věřitel dne 12. 8. 2021 vyplatil částku 15 000 Kč na účet číslo , č. účtu8. Ze sdělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná, přičemž v uvedeném období na daný účet přišla platba ve výši 15 000 Kč.9. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 2. 2024 byla žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni, pohledávka byla specifikována částkou ve výši 18 520,62 Kč10. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně byla žalovaná dne 7. 2. 2024 vyzvána k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby. Zaplatit měla do tří dnů od doručení výzvy.11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. V daném případě soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že byla řádně uzavřena smlouva mezi původním věřitelem a žalovanou. Nelze nijak spolehlivě říci, že to byla skutečně žalovaná, kdo s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel smlouvu. Při takto stanoveném způsobu uzavírání smluv musí být žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) srozuměna s tím, že může mít problémy s prokázáním uzavření vlastní smlouvy.13. Nad rámec uvedeného hodnocení však soud musí také uvést, že i kdyby měl smlouvu za řádně uzavřenou, tak by hodnotil smlouvu za neplatnou. Při součtu veškerých tvrzených poplatků za poskytnutí úvěru soud dospěl k závěru, že tyto poplatky nepředstavují nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit i z výše RPSN, která byla pro tyto půjčky vyjádřena ve výši 2 734,04 %.14. Soud tak věc posuzoval z hlediska, zda se žalovaná bezdůvodně neobohatila tím, že přijala finanční prostředky, které ji nenáleží. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná si nejprve měla zapůjčit částku 15 000 Kč, avšak po „započtení přijatých plateb“ byla nově částka určená jako 14 009,34 Kč. Soud tak vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení představuje tedy částka 14 009,34 Kč. Ve zbývající části předmětu řízení byla žaloba co do rozdílu zamítnuta.15. Ohledně úroků z prodlení soud vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně doložila oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k zaplacení dne 7. 2. 2024. Soud předpokládá standardní 3denní doručení do sféry žalovaného. Následně běžela stanovená 3denní lhůta, tj. do 13. 2. 2024.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, byť byl ve věci úspěšný žalovaný. Ten však v řízení netvrdil ani neprokázal, že by mu účelně vynaložené náklady vznikly.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 833,58 Kč, přičemž tato částka představuje 81,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,71 % a úspěchu žalované v rozsahu 9,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 443,84 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.