CS · EN DE FR brzy

13 C 275/2024-34 — Okresní soud Plzeň-město

ECLI: ECLI:CZ:OSPM:2024:13.C.275.2024.34
Datum: 2024-10-16
Předmět: O zaplacení 10 941,42 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 45 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb."]
[]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: O zaplacení 10 941,42 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 45 (99/1963 Sb.), § 115a (99/1963 Sb.), § 142 (99/1963 Sb.).
1. Žalobou podanou dne 15. 5. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by tím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 941,42 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému. Podle žalobních tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28.8.2020 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s obchodními podmínkami , jméno FO, , jméno FO, a.s. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 19.4.2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s obchodními podmínkami a podmínkami pro používání kontokorentu společnosti , jméno FO, , jméno FO, a.s., bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 19.4.2021 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta a v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který klient udělil v rámcové smlouvě. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu k zesplatnění kontokorentu, a to dnem 2.4.2024. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 120548,42 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 593,44 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne 1.1.2024 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 1.4.2024. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil žalobkyni dne 8.4.2024 částku ve výši 507 Kč, dne 10.4.2024 částku 550 Kč a dne 10.5.2024 částku 550 Kč, které byly započteny na neuhrazenou jistinu dluhu.1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.2. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.3. V případě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným se soud z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Z provedených listinných důkazů, bylo prokázáno, že žalobkyně zjistila majetkové poměry žalovaného a tyto byly dostatečné pro splnění závazku založeného smlouvou o úvěru. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.2. Z rámcové smlouvy číslo , hodnota, a jejího dodatku ze dne 19.4.2021 bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala zapůjčit žalovanému částku 20 000 Kč ve formě kontokorentního úvěru a žalovaný se zavázal tuto vrátit způsobem mezi stranami ujednaným. Čerpání úvěru bylo prokázáno přehledem čerpání úvěru žalovaného. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 18,9 % ročně, což soud považuje za úrok podobnému typu úvěru obvyklý a neexcesivní. Listinnými důkazy tak byly v řízení prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v podané žalobě, a proto soud výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Část příslušenství sestávající z úroku z prodlení za období od 1.10.2023 do 1.1.2024 ve výši 2 260,51 Kč byla ve výroku I. tohoto rozsudku přičtena k jistině dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.3. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Citovaná ustanovení

§ 86 (257/2016 Sb.)§ 1970 (89/2012 Sb.)§ 115a (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)§ 160 (99/1963 Sb.)§ 45 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.