13 C 79/2024-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne 18.12.2023 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 878,62 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , v níž se zavázal poskytnout žalované úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky. Minimální měsíční splátka byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalované vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky revolvingového úvěru. Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl rovněž kreditní kartu. Převzetím kreditní karty žalovaná vyslovila souhlas s výší úvěrového rámce se zvolenými doplňkovými službami. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr na kreditní kartě splácet a to jak jistinu úvěru, tak úroky a poplatky v souladu se smlouvou a podmínkami. Na základě popsané smlouvy byl žalované otevřen úvěrový účet č. , č. účtu, a vydána kreditní karta. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami prohlásil úvěr poskytnutý dle smlouvy o úvěru ke dni 28.01.2023 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byla žalovaná v prodlení, čímž porušila svoji splátkovou povinnost dle smlouvy o úvěru.2. Žalovaná se k v žalobě nevyjádřila, přičemž byly žalované v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalované.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.4. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.9.2023 a o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 25.9.2023. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaná reálně o postoupení pohledávky dozvěděla, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.5. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem výši 14 000 Kč. Tyto skutečnosti byly prokázány smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne 28.7.2022. Dopisem ze dne 29.1.2023 právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr a žalovanou vyzval k úhradě dluhu. Výše dluhu žalované byla prokázána výpisem z účtu žalované. Soud tak má výši nároku uplatněného žalobou za prokázanou a žalovaná pro svou pasivitu v řízení nenamítala, že by na dluh bylo po jeho zesplatnění cokoli plněno.6. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). , právnická osoba, s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce žalobkyně z údajů poskytnutých mu žalovanou. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta právní předchůdce žalobkyně porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, právní předchůdce banka žalobkyně žádosti žalované o poskytnutí úvěru vyhověl. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující, respektive právního předchůdce žalobkyně nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobkyně dostál.7. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši 13 978,62 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 706,88 Kč, přičemž tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaná měla zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách, smluvních poplatků ve výši 3 900 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 254,24 Kč. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , adresa, k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, tří úkonů právní služby po 1 820 Kč (tj. 5 460 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 335,60 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 8 495,60 Kč. , adresa, pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.