14 C 207/2024-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované vydání rozhodnutí, kterým by jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku původně ve výši 28 556,17 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 222,97 Kč, kapitalizovaným úrokem 11 937,40 Kč, náklady na upomínání ve výši 150 Kč, smluvní pokutou 542,57 Kč a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , a to dne 14. 7. 2023, na základě které původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které jí byly zaslány na účet. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 51 600,96 Kč ve lhůtě do 14. 7. 2024. Žalovaná však nehradila své smluvní závazky řádně a včas. Žalobkyně se proto domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru 28 556,17 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 542,57 Kč za období od 16. 12. 2023 do 4. 1. 2024. Žalovaná zaplatil doposud pouze částku 4 300,80 Kč, která byla započtena na dlužnou jistinu. Dne 13. 11. 2023 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradila.2. Podáním doručeným soudu dne 22. 7. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně požadované smluvní pokuty ve výši 542,57 Kč, dlužného úroku 11 937,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,86 Kč, jistiny ve výši 2 856,97 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 856,97 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení. Usnesením Okresního soudu , adresa, -město vydaným dne 23. 7. 2024 pod č.j. , spisová značka, bylo řízení částečně zastaveno v rozsahu tohoto zpětvzetí žaloby.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní., právnická osoba, daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě a žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve lhůtě poskytnuté soudem nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její souhlas, a věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě nic nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které byly předloženy žalobkyní.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, uzavřela dne 14. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, . V této smlouvě bylo uvedeno datum splatnosti celého úvěru ke dni 14. 7. 2024, tedy za 12 měsíců a úrok 21 600,96 Kč, RPSN byla vyjádřena sazbou 197,8 %. Předchůdce žalobkyně vyplatil žalované částku 30 000 Kč na její účet. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem následně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 15. 12. 2023.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje z obsahu předmětné smlouvy, a dále také z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.9. Soud zhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatné právní jednání, přičemž tento závěr dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z poskytnutých peněžních prostředků předchůdkyni žalobkyně zaplatit. Úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku byly sjednány ve výši 21 600,96 Kč na 12 měsíců dní, tedy ve výši 72 % ročně (pozn. ve smlouvě byla dokonce zápůjční úroková sazba vyjádřena číslem , hodnota, % a RPSN činila 197,80 %). Toto ujednání je neplatné dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v červenci 2023 činila 9,77 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. V případě smlouvy o úvěru pak platí, že ujednání o úrocích je esenciální náležitostí úvěrové smlouvy a je-li neplatná část ujednání o úrocích, je neplatná celá smlouva o úvěru vč. ujednání o sankčních poplatcích.10. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se bezdůvodně obohatil o částku 25 699,20 Kč, neboť žalobkyně v řízení sdělila, že žalovaná uhradila na dluh toliko 4 300,80 Kč. Soud proto vyhověl žalobě co do částky 25 699,20 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutými peněžními prostředky a částkou, která byla žalovanou na celkový dluh zaplacena. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, které žalobkyni dosud v plné výši nevrátila, a to spolu s úrokem z prodlení, neboť žalovaná na výzvu dluh nesplnila, ocitla se tak v prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., pročež má žalobkyně nárok též na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva vyhodnocena jako neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má žalovaná peníze vrátit, jí byl znám již od jejich poskytnutí. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil žalované běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 758,60 Kč, přičemž tato částka představuje 29 % z jejich celkové výše (tj. rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 64,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 164 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 098,74 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.