14 C 348/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 119 625,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 11. 1. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky formou měsíčních splátek ve výši 2,70 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný čerpal celkem částku 120 000 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 42 055 Kč, přičemž tato částka byla započtena na úrok, poplatky i jistinu. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 19. 6. 2023 a vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 117 525,94 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úrok ve výši 15 % a úrok z prodlení v zákonné sazbě. Žalobkyně uvedla, jakým způsobem postupovala před sjednáním úvěrové smlouvy ohledně posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 1. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru (ve znění pozdějších dodatků), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úrokem ve výši 26,88 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 2,70 % z úvěrového rámce, tj. ve výši 3 235 Kč. Strany se v úvěrové smlouvě dohodly též na hrazení poplatků v případě vynaložení nákladů na upomínání žalovaného (a to v částce 300 Kč za měsíc vymáhání) a taktéž na smluvní pokutě ve výši 500 Kč v případě opožděné splátky. Žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal postupně prostředky v celkové výši 120 000 Kč. Z výpisu čerpání vyplývá (č.l. 12), že žalovaný zaplatil celkem , hodnota, splátek úvěru (celkem zaplatil 42 055 Kč) a poté přestal úvěr hradit a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto dne 19. 6. 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Dne 13. 7. 2023 byla zástupcem žalobkyně zaslána žalovanému předžalobní výzva k plnění, nicméně žalovaný ani poté dlužnou částku neuhradil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Strany platně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., žalovaný však přestal řádně splácet úvěr, čímž porušil smlouvu a vznikla mu tak povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky poté, co žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami úvěr zesplatnila. Vedle dlužné jistiny a příslušenství z této jistiny dluží žalovaný žalobkyni výslovně ujednanou smluvní pokutu, kterou si strany v souladu s § 2048 o. z. platně sjednaly. Dle obsahu je rovněž jako smluvní pokuta hodnoceno ujednání stran o poplatcích za vymáhání. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 5 900 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem v částce 4 786 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.