18 C 62/2023-106 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne 13. 1. 2023 původně podanou u Okresního soudu Plzeň – sever se právní předchůdce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 500 000 Kč a dohodnutý pevný úrok ve výši 8 % ročně a dále náhradu nákladů řízení. Usnesením Okresního soudu Plzeň – sever byla věc postoupena zdejšímu soudu podle § 84 a 85 odst. 3 o.s.ř. usnesením ze dne 18.1.2023 č.j. , spisová značka, .2. Podáním ze dne 16. 3. 2023 navrhl původní žalobce změnu žaloby s tím, že požaduje pevný úrok z částky 500 000 Kč ve výši 8 % ročně, a to ode dne 4. 9. 2022 do zaplacení. Během ústního jednání konaného dne 9. 8. 2023, jehož se účastnila i žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce, navrhl původní žalobce změnu žaloby tak, že úrok ve výši 8 % ročně navrhuje žalobce přiznat od 13.10.2020 do zaplacení. Soud připustil změnu žaloby, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 95, o.s.ř. V usnesení o připuštění změny žaloby vyhlášeném při ústním jednání dne 9.8.2023 se soud dopustil formální chyby, když jako počátek běhu úročení částky 500 000 Kč vyhlásil den 31.10.2020, ačkoli podle návrhu původního žalobce to mělo být dnem 13.10.2020. Tuto formální vadu napravil soud opravným usnesením ze dne 24.8.2023, č.j. 18 C 62/2023 - 50.3. Žalobce odůvodnil podanou žalobu tím, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 6. 10. 2020 smlouva o zápůjčce, na základě které původní žalobce zapůjčil žalované částku 500 000 Kč za účelem realizace projektu popsaného v uvedené smlouvě. Částka byla zaslána žalované na účet sjednaný ve smlouvě dne 13. 10. 2020. Žalobce po lhůtě splatnosti zápůjčky obdržel od žalované telefonickou a e-mailovou zprávu s žádostí o prodloužení termínu vrácení zápůjčky, a to do 31. 12. 2022 oproti původně sjednanému termínu 30. 9. 2022. Původní žalobce sice s prodloužením termínu úhrady zápůjčky souhlasil, nicméně následně nedošlo k uzavření dodatku smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k tomu žalobce považoval nadále za termín pro vrácení zápůjčky 30. 9. 2022, vzhledem k tomu, že do tohoto datu nebyla zápůjčka vrácena, vyzval žalovanou k jejímu vrácením předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2023, a když ani poté nebyla zápůjčka vrácena podal žalobu na její zaplacení.4. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 14. 4. 2023, ve kterém uvedla, že uplatněný nárok neuznává v celém jeho rozsahu, neboť má za to, že ve věci není pasivně legitimována. Podle tvrzení žalované došlo mezi původním žalobcem, žalovanou a společností , právnická osoba, , která je společníkem žalované, k uzavření dohody o změně v osobě dlužníka z předmětné smlouvy o zápůjčce. Novým dlužníkem se tak namísto žalované měla stát právě společnost , právnická osoba, a s ohledem na tuto skutečnost navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.5. Ve věci bylo konáno ústní jednání dne 9. 8. 2023, na kterém původní žalobce učinil sporným, uzavření dohody o převzetí dluhu společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . Žalovaná byla soudem během tohoto ústního jednání poučena podle § 118 a o.s.ř. o tom, že z její strany dosud nebyly tvrzeny okolnosti, za kterých měla být uzavřena smlouva o převzetí dluhu či okolnosti, za kterých měl žalobce vyslovit svůj souhlas s převzetím dluhu třetí osobou a dále nebyly navrženy důkazy o uzavření takové dohody za účasti žalobce. Zároveň byla žalovaná poučena o možném neúspěchu ve věci v případě neprokázání jejích tvrzení, které uvedla v rámci své procesní obrany. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů ze strany žalované byla žalované poskytnuta lhůta sedmi dnů ode dne konání ústního jednání dne 9. 8. 2023 přičemž po uplynutím této lhůty bylo řízení koncentrováno ve smyslu § 118b a o.s.ř. Uzavření smlouvy o zápůjčce i její faktické poskytnutí na účet žalované v souladu s žalobními tvrzeními učinili účastníci řízení na ústním jednání nesporným.6. Žalovaná následně vznesla námitku věcné nepříslušnosti Okresního soudu Plzeň-město, když podle jejího názoru je ve věci příslušným soudem krajský soud v Plzni, a to v souladu s § 9 odst. 2 písm. j) o.s.ř., neboť měla za to, že poskytnutá zápůjčka byla investičním nástrojem. O námitce věcné nepříslušnosti rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2023, č. j. Ncp 1278/2023-64 tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy, když ze žaloby nelze dovodit, že by se jednalo o spor z finančního zajištění ani že by se jednalo o spor o investiční nástroje.7. Kromě námitky věcné nepříslušnosti žalovaná ve lhůtě poskytnuté jí soudem na prvním ústním jednání ve věci nedoplnila svá skutková tvrzení ohledně převzetí dluhu třetí osobou ani nenavrhla žádné důkazy k prokázání této skutečnosti.8. V řízení dále došlo k záměně účastníků na straně žalobce, když pohledávka původního žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 na společnost , právnická osoba, . jako novou žalobkyni. Záměna účastníků na straně žalobce byla připuštěna usnesením ze dne 13. 9. 2024, č. j. , spisová značka, .9. Poté bylo ve věci nařízeno další ústní jednání na den 1. 11. 2024, z něhož se prostřednictvím svých právních zástupců omluvili oba účastníci řízení, kteří zároveň vyslovili souhlas, aby jednání bylo konáno v jejich nepřítomnosti. Soud v řízení provedl listinné důkazy, na základě kterých zjistil následující skutkový stav.10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 6. 10. 2020 smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem je částka 500 000 Kč. Předmět zápůjčky měl být dle čl. 3 smlouvy o zápůjčce zaslán na účet žalované č. , č. účtu, a vrácen do 3. 9. 2022 na účet právního předchůdce žalobkyně. V čl. 4 smlouvy o zápůjčce si účastníci smlouvy ujednaly úrok ve výši 8 % ročně ze zapůjčené částky. Potvrzením o platbě ze dne 13.10. 2020 bylo prokázáno, že předmět zápůjčky byl skutečně zaslán právním předchůdcem žalobkyně na účet ve smlouvě uvedený. E-mailem zaslaným žalovanou právnímu předchůdci žalobkyně bylo prokázáno, že žalovaná požádala o prodloužení lhůty pro vrácení zápůjčky do 31. 12. 2022 a za tím účelem navrhla uzavření písemného dodatku. Dodatek byl proveden k důkazům v podobě, kdy obsahuje toliko podpis za půjčitele a neobsahuje podpis žalované. Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu e-mailovou výzvou ze dne 3.1.2023.11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný. V řízení nebylo sporu, že žalované vznikl vůči právnímu předchůdci žalobkyně dluh ze smlouvy o zápůjčce a nebylo ani tvrzeno, že by tento dluh byl uhrazen. Žalovaná pouze tvrdila, že došlo k převzetí dluhu, třetí osobou. Žalobce učinil toto tvrzení žalované sporným a toto tvrzení nebylo ze strany žalované ani dostatečné. Žalovaná netvrdila, kdy, za jakých okolností ani jakými fyzickými osobami měla být tato dohoda uzavřena vzhledem k tomu, že účastníkem dohody měla být kromě žalované další právnická osoba. Ve svém vyjádření navrhla žalovaná důkazy k prokázání svých tvrzení, a to účastnický výslech původního žalobce a žalované a výslech jednatele společnosti LAV develompent, s.r.o. Aleksandara Zhoteva, který je však zároveň jednatelem žalované. Tedy v podstatě navrhovala toliko provedení výslechu účastníků řízení. Soud tyto důkazy neprovedl, protože v řízení absentovala dostatečně určitá tvrzení žalované ohledně převzetí dluhu, k nimž by se účastníci v rámci jejich výslechu měli vyjádřit.12. Aby účastník mohl splnit svou zákonnou povinnost označit potřebné důkazy, musí především splnit svou povinnost tvrzení. Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečností účastníkem ve smyslu §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, jíž se ku svému prospěchu v řízení dovolává pak zpravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má za následek, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil nebo tvrdil nedostatečně a která nevyšla jinak v řízení najevo, nemůže být předmětem dokazování. Žalovaná přes poučení ze strany soudu nedoplnila v potřebném rozsahu svá tvrzení, na nichž stavěla svou procesní obranu, takže soud k těmto tvrzením nemohl provádět důkazy.13. Protože žalovaná břemeno tvrzení a důkazní v rámci své procesní obrany neunesla, zatímco žalobkyně prokázala vznik dluhu, soud žalobě vyhověl. Soud se zabýval otázkou výše příslušenství. Žalobou byl uplatněn toliko nárok na úrok ze zapůjčené jistiny, nikoli úrok z prodlení. Tento úrok počíná běžet dnem následujícím po zapůjčení jistiny, takže počátek běhu doby, od kdy se počítá není závislý na prodlení žalované. Žalobkyně, respektive její právní předchůdce pak výslovně uplatnil nárok na úrok od 13.10.2020, přestože mohl tento nárok uplatnit za dobu dřívější. Lhůta pro zaplacení byla stanov