25 C 265/2023-48 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 16 572 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 6. 7. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , se žalovaným uzavřel dne 15. 9. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 15. 9. 2021 úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 7. 2022. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Vedle sjednané jistiny žalobkyně požadovala úrok, který v době zesplatnění činil částku 2 484 Kč a dále smluvní pokutu, která v době zesplatnění činila 2 088 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral dle vlastní volby dostupné parametry (výši požadovaného úvěru a termín splatnosti). Poté se seznámil s veškerými poplatky a úroky a vyplnil registrační formulář. Následně byl seznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními vyplývající z uzavření smlouvy, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči prvotnímu věřiteli. Zároveň potvrdil, že si přečetl návrh smlouvy i její obsah. Jako variabilní symbol bylo dohodnuto č. smlouvy, čímž byly identifikovány veškeré vzájemné platby mezi stranami. Žalovaný doplnil zbývající údaje (mj. č. OP, název bankovní instituce a trvalé bydliště). Shora uvedenými kroky žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru, na základě toho mu původní věřitel vyplatil dne 15. 9. 2021 převodem z bankovního účtu sjednanou částku, a to na účet žalovaného č. , č. účtu, . Ani přes upomínky žalovaný dlužnou částku žalobkyni, na níž přešla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 mezi původním věřitelem a žalobkyní, o čemž byla žalovaný informován, neuhradil. Žalobkyně dodala, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požádala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho pobytu zapsaného v Centrální evidenci obyvatel ČR. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvy o úvěru, k jejichž uzavření mělo dojít dne 11. 11. 2021, 23. 12. 2021, 20. 1. 2022, 23. 2. 2022, 23. 3. 2022, 24. 5. 2022, 23. 4. 2022, 28. 6. 2022 a 15. 9. 2021 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, Jejich obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, jež měly být splaceny spolu s úrokem ve výši 2 484 Kč do 87 dnů, 113 dnů, 141 dnů, 175 dnů, 203 dnů, 265 dnů, 227 dnů, 293 dnů a 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému. RPSN činila 403 %, 435,9 %, 445,4 %, 427,1 %, 433,4 %, 417,4 %, 434,3 %, 412,2 % a 886,5 %, úroková sazba 86,84 %, 66,86 %, 53,59 %, 43,17 %, 37,22 %, 28,51 %, 33,28 %, 25,79 % a 251,85 % ročně. V případě prodlení vznikal úvěrovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále na poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku v částce 50 Kč (nejvýše 3 zpoplatněné upomínky), čímž nebylo dotčeno právo na náhradu škody a sjednané úroky včetně úroku z prodlení. K těmto smlouvám nebyly připojeny podpisy žalovaného ani původního věřitele (zmíněné smlouvy o úvěru). Z výpisu z účtů žalobkyně, vedených u Raifeisenbank a.s. a , právnická osoba, . vyplývá, že dne 15. 9. 2021 byla poukázána na č. účtu , č. účtu, částka 12 000 Kč s označením „půjčka od , Anonymizováno, .cz č. , hodnota, “, přičemž dne 25. 8. 2020 byla z tohoto účtu zaplacena žalobkyni částka 0,01 Kč s označením „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “. Ze zprávy , jméno FO, . soud ověřil, že majitelem a jediným disponentem tohoto účtu je žalovaný (označené výpisy z účtu včetně zprávy , jméno FO, ). Věřitelem pohledávky za žalovaným se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 žalobkyně (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek). O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 16. 1. 2023 (dopis původního věřitele z uvedeného dne). Tomu předcházela výzva k okamžité úhradě dluhu učiněná původním věřitelem v dopise ze dne 8. 8. 2022. Žalovaný byl dále vyzýván k úhradě dluhu i prostřednictvím zástupce žalobkyně (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2023 včetně podacího lístku).4. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobkyni, aby prokázala, že jí tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 o.z. vznikl. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne 15. 9. 2021, soudu však předložila i další smlouvy z výše uvedených termínů, mezi nimiž byla i smlouva o úvěru s datem 15. 9. 2021. K této smlouvě (stejně jako k dalším smlouvám) nebyly připojeny podpisy žalovaného, nebylo možné ověřit, zda měl žalovaný vůli být touto smlouvou vázán, zda k ní v tomto znění přistoupil. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by jí bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnila. Žalobkyně přitom řádně tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázala. Je třeba zdůraznit, že žalobkyni stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšná. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Pokud se týká platby 0,01 Kč, kterou uskutečnil žalovaný dne 25. 8. 2020 ze svého účtu na účet žalobkyně, k tomu je třeba předeslat, že tato bankovní transakce byla učiněna více než 1 rok před uzavřením výše specifikované smlouvy o úvěru. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému zaslal na jeho účet celkem částku 12 000 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. o.z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z výpisu z účtu vedeného u Raifeisenbank a.s. ve spojení s potvrzením , jméno FO, , z něhož soud ověřil, že majitelem účtu je žalovaný. Soud proto s přihlédnutím k § 2991 odst. 1 o.z. uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni částku 12 000 Kč, o níž se bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť pohledávka za žalovaným platně přešla v souladu s § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni (výrok I.). Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaný nevydal, oč se bezdůvodně obohatil. Soud zde však nevycházel s ohledem na neplatnost smlouvy z dohodnutého termínu splatnosti, nýbrž z výzvy, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva je datována dnem 8. 8. 2022. V této výzvě je určeno, aby žalovaná dlužnou částku zaplatila ihned. Soud k tomuto datu připočetl v souladu s ust. § 573 o.z. lhůtu tří dnů pro doručení písemnosti, splatnost tak nastávala dne 11. 8. 2022 a ode dne 12. 8. 2022 je žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru, dohodu o úroku, rovněž ani ujednání o smluvní pokutě a dalších poplatcích. Ovšem i za situace, že by žalobkyně řádně prokázala řádné uzavření smlouvy mezi účastníky distančním způsobem, soud by z úřední povinnosti musel zkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně a není v rozporu především s kogentními ustanovením občanského zákoníku. Dle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Soud nepřehlédl, že zápůjční úroková sazba činila 251,85 % ročně (RPSN 886,5 %), což výrazným způsobem převyšuje běžnou úrokovou míru, vycházející z časových řad ARAD, jež na svých stránkách zveřejňuje ČNB. Soud