25 C 337/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 49 474,83 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 6 202,91 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 49 474,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 27 734,61 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 49 474,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 30. 5. 2019 a dne 11. 9. 2019 dvě jednotlivé smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v celkové výši 80 000 Kč (45 000 Kč + 35 000 Kč), jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smluv. Nedílnou součást citovaných smluv tvořily smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na další straně zmíněných smluv. Před uzavřením smluv právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutou zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 69 781 Kč (35 959 Kč a 33 822 Kč), představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v celkové výši 19 605 Kč (11 028 Kč a 8 577 Kč), s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky v celkové výši 30 637 Kč (15 017 Kč a 15 620 Kč) a náklady za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 19 539 Kč (9 914 Kč a 9 625 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč (u první smlouvy) a po 3 824 Kč (u druhé smlouvy), přičemž poslední splátka byla stanovena u první smlouvy na den 30. 11. 2020 a u druhé smlouvy na den 11. 3. 2021. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 2. 6. 2021, do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 67 500 Kč (na první smlouvu 42 100 Kč a na druhou smlouvu 25 400 Kč). Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky u první smlouvy ve výši 24 967,09 Kč a na dlužném poplatku částky 13 891,91 Kč, u druhé smlouvy ve výši 24 507,74 Kč a na dlužném poplatku částky 18 914,26 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 se žalobkyně stala věřitelem uvedených pohledávek, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. K tomuto dni činila dlužná částka u první smlouvy 72 438,29 Kč a u druhé smlouvy 68 574,84 Kč, jejich příslušenství tvořily úroky a úroky z prodlení v zákonné výši. Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 30. 5. 2019 a dne 11. 9. 2019 dvě jednotlivé smlouvy označené jako smlouvy o zápůjčce, v nichž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 45 000 Kč a 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem u první smlouvy ve výši 35 959 Kč (celkem 80 959 Kč) a u druhé smlouvy ve výši 33 822 Kč (celkem 68 822 Kč) v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč a po 3 824 Kč, poslední splátku ve výši 4 493 Kč a 3 814 Kč. Zmíněné poplatky byly tvořeny úrokem v celkové výši 19 605 Kč (11 028 Kč a 8 577 Kč), poplatky za administrativní činnost v celkové výši 30 637 Kč (15 017 Kč a 15 620 Kč) a hotovostním režimem splátek v celkové výši 19 539 Kč (9 914 Kč a 9 625 Kč). Nedílnou součást smluv tvořily smluvní podmínky. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % ročně (smlouvy o zápůjčce z uvedených dnů včetně žádosti o spotřebitelský úvěr). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný zaplatil poslední splátku dne 2. 6. 2021, celkem uhradil částku 67 500 Kč, zbývající část již nedoplatil. Pohledávky za žalovaným byly společností , právnická osoba, postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 16. 12. 2022 byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil.4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. dvě jednotlivé smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků v celkové výši 80 000 Kč vrátit za 18 měsíců rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové výši 69 781 Kč, jež téměř dosahuje výše zapůjčených jistin. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byl žalovaný pro případ prodlení povinen hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1