25 C 340/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 24 372,37 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 26 955,93 Kč a 5 168,28 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 24 372,37 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 372,37 Kč od 17. 6. 2022 do zaplacení, dále částku 10 553,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 553,24 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení a částku 217 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 24. 9. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila své podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 39 378 Kč (celkem částku 69 378 Kč) v 21 měsíčních splátkách. Smluvní úroková sazba činila 86 % ročně. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, uhradila celkem částku 19 349,70 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části jistiny ve výši 24 372,37 Kč a na dlužném poplatku částky 25 655,93 Kč, dále na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a na sankční poplatky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalované písemně oznámeno. K tomuto dni činila dlužná částka 70 460,93 Kč a sestávala se z nesplacené půjčky ve výši 24 372,37 Kč, z dlužné části poplatku ve výši 25 655,93 Kč, poplatků za upomínání ve výši 1 300 Kč a smluvní pokuty v částce 19 132,63 Kč. Na smluvní pokutě žalobkyně v řízení požadovala toliko částku 10 553,24 Kč (za období od 17. 6. 2022 do 24. 8. 2023 z nesplacené jistiny 24 372,37 Kč). Žalobkyně rovněž požadovala úhradu vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, kterou vyčíslila částkou 217 Kč. Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nedoplatila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 24. 9. 2020 smlouvu označenou jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 36 660 Kč a 2 309 Kč (celkem 69 378 Kč) v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč, poslední splátku ve výši 3 298 Kč. Zmíněný poplatek 36 660 Kč byl tvořen úrokem ve výši 28 923 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 6 246 Kč. Částka 2 309 Kč byla sjednána za doplňkové pojištění. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky. Výše úrokové sazby byla vyčíslena výší 86 % ročně, RPSN 13777 % (smlouva o úvěru z uvedeného dne a zákaznická karta). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná celkem uhradila částku 19 349,70 Kč, zbývající část již nedoplatila. Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 20. 12. 2022 a 15. 2. 2023 byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněné dopisy včetně podacího archu). K úhradě dlužné částky byla žalovaná dále vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 29. 5. 2023 (výzva před podáním žaloby z uvedeného dne včetně podacího archu). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku zaplatila.4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč vrátit za 21 měsíců rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu, inkasní poplatek a doplňkové pojištění v celkové výši 39 378 Kč, jež výrazně přesahuje zapůjčenou jistinu. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz (vyjma sjednaného pojištění), tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byla žalovaná pro případ prodlení povinna hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek apod. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaná nepochybně věděla, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných ob